Dvacátý leden 1996 navždy zůstane významným dnem v historii palestinského lidu: Palestinci poprvé dostali možnost si zvolit svobodně a demokraticky své zástupce. Byly to volby mnohem svobodnější a demokratičtější než v kterékoliv jiné arabské zemi, i když do plné regulérnosti scházelo mnohé. Palestinci, jejich volby a sám Arafát byli minulý týden oslavováni téměř na celém světě. Izraelská média patřila jistě k nemnohým, jež měla k průběhu volebního aktu oprávněné kritické připomínky. Avšak sám premiér Šimon Peres se nad vítězstvím Jásira Arafáta a jeho Fatahu zalykal euforií.
Charta stále beze změny
Než se budeme podrobněji zabývat průběhem voleb, musíme hned zpočátku podotknout, že jejich bezprostředním a nejdůležitějším výsledkem pro Izrael je málo zdůrazňovaný fakt: palestinské volby přivodí doposud nejvážnější bezpečnostní problémy.K vysvětlení se musíme vrátit trochu do historie. Už před 30 lety přijala Palestinská národní rada - exilový „parlament“, který soustřeďuje téměř všechny ideové a mocenské proudy - svou „Chartu“, jež v několika klauzulích vyžaduje úplné zničení Izraele. Odvolání těchto klauzulí bylo pravděpodobně podmínkou, aby premiér Jicchak Rabin uznal Organizaci pro osvobození Palestiny - v září 1993, kdy proběhla mírová jednání v Oslu. Rabin tehdy od Arafáta žádal a také obdržel písemný závazek, že klauzule budou zrušeny.Izraelská veřejnost byla sice informována o obsahu zásad přijatých v Oslu, ale docela přesně nevěděla, o…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
