Velký den Miloše Zemana

Překvapení, šok - a nakonec rozpačité zděšení. Zhruba těmito slovy lze shrnout výsledky prvních voleb v samostatném českém státě. Zisk necelých 30 % hlasů pro ODS, 8 % pro lidovce a 6,5 % pro ODA totiž znamená, že ani po přerozdělení hlasů v druhém skrutiniu nesloží dnešní koalice parlamentní většinu nutnou pro sestavení stabilní vlády. Neúprosnost parlamentní aritmetiky pak říká, že ani Václav Klaus, ani Miloš Zeman nejsou schopni bez osudových kompromisů sestavit koaliční vládu. Přičteme-li k tomu fakt, že extremistické strany - tedy komunisté a Sládkovi republikáni - dostali hlasy téměř pětiny obyvatelstva, můžeme konstatovat, že tyto volby budou s největší pravděpodobností znamenat nemalý politický otřes.

Co průzkumy neprozkoumaly

Za neformálního vítěze voleb lze bez diskuse označit sociální demokraty. Zisk více jak 26 % totiž nejenže nesignalizoval žádný z relevantních předvolebních výzkumů, ale upřímně řečeno, v podobný výsledek nevěřilo ani mnoho politiků v Lidovém domě. Skutečnost, že strana, která před čtyřmi lety tak tak prošla do parlamentu (získala tehdy 6 %), nyní dostala víc jak čtyřnásobek hlasů, je bezesporu osobním triumfem předsedy Zemana, který dokázal sjednotit demokratické opoziční síly. Současně je to ale i nepřehlédnutelný signál dosud skryté nestabilnosti zdejší politické scény: zněkolikanásobit během čtyř let počet svých voličů je totiž v běžně fungující demokratické zemi nepředstavitelné.Jednoznačně spokojeni mohou být i lídři našich dvou extremistických formací. Deset a půl procenta pro KSČM znamená, že Grebeníčkovi soudruzi zůstávají na svém. V nynější chvíli je to špatná zpráva především pro Lidový dům: i když on sám by za jistých okolností možná s Grebeníčkem do koalice šel, pro Luxovy lidovce (kteří nutně musí být složkou jakékoli vládní většiny), je spojenectví s nereformovanou komunistickou stranou nepřijatelné. Ještě horší než relativní úspěch KSČM je osm procent pro republikány. Skutečnost, že oproti roku 1992 posílili o dva body své pozice, je spolu s faktem, že se Sládkovi příznivci rekrutují převážně z řad mladých lidí slyšících na primitivní nacionalismus a rasismus, opravdu alarmující zpráva.

Slabý článek řetězu

Z pohledu koaličních stran dopadla nejlépe KDU-ČSL. Zisk něco přes osm procent znamená nejen to, že si oproti roku `92 polepšila o dvě procenta, ale především upevnění její pozice jazýčku na vahách mezi levicí a pravicí. Josef Lux, který svoji stranu nejprve dokázal zbavit nepříjemného stigmatu národněfrontovního kolaborantství a učinit ji respektovaným členem dosavadní pravicové koalice, si tak může na své konto připsat další úspěch: jeho strana je nepostradatelným spojencem kohokoliv, kdo bude chtít v této zemi sestavit stabilní vládu.Trochu rozpačitý je výsledek ODS. Všeobecně se čekalo o něco víc, na druhou stranu těžko straně, která nesla největší tíhu reformy, vyčítat, že získala „jen“ tolik hlasů jako před čtyřmi roky. I přesto se ale zdá, že ze stran dosavadní koalice jediná ODS mohla nasbírat ono tolik potřebné procento či dvě navíc. Bohužel série drobných chyb (např. příliš bohorovné uspokojení z vykonané práce, nic neříkající volební program a nešťastná aféra s anonymními sponzory na začátku volební kampaně) plus řada vnějších vlivů, které budou v příštích měsících předmětem mnoha analýz, vykonaly své.Největší důvod k sebekritickému zamyšlení má numericky nejméně úspěšná strana těchto voleb: Občanská demokratická aliance. Necelých šest a půl procenta ji totiž staví do role bezpochyby nejslabšího člena koalice s velmi nejistou „voličskou“ budoucností. Při bližším pohledu na předběžné výsledky totiž zjistíme, že relativně úspěšná byla aliance pouze v Praze, která je ovšem tradiční baštou pravice, a dále na jižní Moravě, kde však jde spíše o popularitu Vladimíra Dlouhého než principy ODA. Dostane-li se tedy Kalvodova strana znovu do obtíží podobných aféře s Kreditní a průmyslovou bankou, může ji to definitivně vymazat z politické scény.

Vítejte v horších časech

Nyní je nejdůležitější, co bude dál. Pokud se předběžné výsledky voleb potvrdí, vznikne v nové sněmovně patový stav. Nerozhodne-li se žádná ze stran k zatím nepředvídanému spojenectví, není v této zemi možné sestavit vládní většinu. Vypsat nové volby však kvůli neexistenci Senátu také nelze (sněmovna je nerozpustitelná). Proto tedy přicházejí v úvahu v zásadě dva scénáře.Za prvé může dosavadní koalice sestavit menšinový kabinet, který bude s požehnáním Zemana existovat tak dlouho, jak to bude pro Lidový dům výhodné. V tomto případě je samozřejmě nutno počítat i s takovými věcmi, jako je nepřítomnost Václava Klause na místě premiéra, a naopak křeslo předsedy sněmovny pro Miloše Zemana. Druhou možností je vznik tzv. pravo-levé koalice mezi ČSSD a ODS (zřejmě opět bez přítomnosti obou předsedů). Konečně nelze vyloučit ani scénář předpokládající „přeběhnutí“ dvou případně tří opozičních poslanců do některé z koaličních stran. Vždyť ne nadarmo se žertem říká, že počet členů poslaneckého klubu je jen otázkou patřičné ceny…Všechny tyto scénáře však mají jedno společné: znamenají minimálně pro další měsíce nestabilní politickou situaci v zemi. A to je také v tuto chvíli jediný výsledek těchto voleb. Není to únor 1948, není to ani rozšíření „slovenské nákazy“ do Čech, je to ale konec dosavadní politické stability.