Automobilová demokracie
Po přejezdu české hranice zůstane leckterý západní motorista u vytržení. Fenomén automobilismu, který se v jeho zemi vytvářel po tři desetiletí, se u nás nafoukl do úctyhodných rozměrů během posledních pár let a stále roste.
Po přejezdu české hranice zůstane leckterý západní motorista u vytržení. Fenomén automobilismu, který se v jeho zemi vytvářel po tři desetiletí, se u nás nafoukl do úctyhodných rozměrů během posledních pár let a stále roste. Po úzkých a rozbitých silnicích jezdí desítky luxusních vozů, které jsou i v prosperujícím Německu určeny jen pro bohatou elitu, stovky nových nebo několik let starých vozů třetí kategorie zase brání v plynulé jízdě. Při pohledu do nitra aut si přitom Západoevropané musejí připadat jako doma: v každém sedí jeden, nanejvýš dva lidé. Nekonečné šňůry aut, které se nedlouho po přejetí české hranice na hlavních cestách vytvářejí, jsou pro řidiče testem pevných nervů a ve spolujezdcích většinou vyvolávají pocity nekonečné nudy. Je ale třeba být trpělivý. Stavební stroje neúnavně vrstvící hory hlíny na mnoha místech podél staré silnice jsou příslibem lepších časů. Slibují, že i tady jednou bude ležet kvalitní a široká dálnice s dostatkem benzinových pump.
Pohodlí především
Prudký rozvoj automobilismu za bývalou železnou oponou udivuje nejen západní turisty. Šokuje i domorodou veřejnost a odborníky. Za poslední čtyři roky se u nás počet aut zvýšil o čtvrtinu, v Praze dokonce o polovinu. Automobilů je tolik, že by se do nich už dnes hravě vešel celý národ. A občané hlavního města si již brzy budou moci sednout jen na přední sedadla.Příčin náruživé automobilizace je samozřejmě řada. Zrušení stovek železničních a autobusových spojů…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu