Čechy jsou vejce, a v něm něco je

SYLVIE GERMAINOVÁ (*1954, Chateauroux, department Indre) studovala filozofii na Sorbonně, kde byla přímou žačkou E. Lévinase (jemu také věnovala svou doktorskou práci). Čtenáře i kritiku zaujala hned svými prvními prózami: románem Kniha nocí (Le Livre des Nuits, 1985), za který dostala postupně šest francouzských literárních cen, a jeho volnými pokračováními, romány Noc Ambry (Nuit-d`Ambre, 1987) a Dny hněvu (Jours de Colére, 1989, cena Femina). Dnes patří bezesporu k předním evropským prozaikům: má za sebou další romány a novely (Dítě medúza, L'Enfant Méduse, 1991, Němá opera, Opéra muet, 1989, Nesmírnosti, Immencités, 1994 aj.), které vydalo nakladatelství Gallimard a které byly přeloženy do mnoha jazyků. Těžiště jejího díla, ovlivněného křesťanskou mystikou, čerpajícího z autorčiny téměř barokní obraznosti a originálního způsobu fabulace, spatřuje kritika v „metafyzice hledání dobra a zla“; S. Germainová se programově hlásí mj. k Lautreamontovi, Dostojevskému a Bernanosovi. Český čtenář se s její tvorbou může seznámit teprve letos, kdy vychází překlad jejích prvních dvou próz. Je to kupodivu: spisovatelka žila v letech 1986–93 v Praze, zdejší atmosféra ji silně ovlivnila a podepsala se podstatným způsobem na vzniku čtyř knih. Dnes bydlí u Atlantiku, v blízkosti města La Rochelle. Náš rozhovor se odehrával za deště: jednoho nedávného odpoledne v pařížské čtvrti Montparnasse, a jednoho dávnějšího dopoledne na Královských…