Dylan: Nevěděl jsem, kam to povede

Když pořadatelé zastavili v uličkách mezi stany v zákulisí loňského Woodstockého festivalu všechen provoz, aby mohla projet kolona aut, odplivl si prý jeden z přihlížejících: „Horší než nějakej pitomej prezident!“ To odjížděl Bob Dylan. Čím se dnes ještě liší od ostatních superstars v limuzínách s temnými skly? Když už ničím jiným, tak alespoň slušným množstvím literatury, která o něm a o jeho díle vznikla za poslední čtvrtstoletí; nejsou to jen laciné brožurky, opakující stále tytéž omyly, ale i disertační práce, pokoušející se Dylana postihnout z hledisek literárněvědných či muzikologických. Je jeho ohlas dán snad tím, že splnil lidem odvěkou touhu po spojení prokazatelného úspěchu s nespornými uměleckými hodnotami? a jak těchto hodnot dosáhl? Spojením židovského myšlení s černošskou hudbou? Je Bob Dylan pouhou legendou šedesátých let, která dožívá ze své rozporuplné pověsti, nebo naopak osobností dosud zdaleka nedoceněnou? Takových otázek si jistě můžeme položit mnoho, ale bez valné naděje na rozumnou odpověď; jsou totiž samy o sobě zavádějící. Dylana samotného je především třeba odlišit od vlivu, jakým zapůsobil, řekněme, na popkulturu druhé poloviny dvacátého století.

Skvělá doba, ale…

Největším pokušením a základní chybou všech dylanovských badatelů je totiž pojetí Dylana jako jakéhosi hybatele šedesátých let. Přiznejme ale, že tento pohled je nejbezpečnější. Dylanův vliv tu lze prokázat na každém kroku, vždyť celá jedna generace…