Literatura příliš exportní

Literatura příliš exportní

Na zajímavý román o porevolučních Čechách se i po novinkách Pavla Kohouta a Ivana Klímy nadále čeká

Trváme-li na nezastupitelnosti románu při poznávání světa - z českých autorů je jejím nejvěhlasnějším zastáncem Milan Kundera - roste naše očekávání jakéhosi velkého příběhu našich dnů, který ukáže, kdo jsme, odkud a kam jdeme. Takový příběh, řekněme román výrazně společenský a současně umělecky hodnotný, zatím nevyšel.

Poklidně, nevzrušivě

Objevná próza se nedá očekávat od autorů čtiva, kteří zobrazení nějaké skryté, podstatné tendence naší doby jen simulují. Nicméně o knihy Zdeny Frýbové či Pavla Frýborta je značný čtenářský zájem, patří k absolutně nejprodávanějším titulům. Mnohé ovšem ta část veřejnosti, která se nespokojí s psaním o povrchu dění, očekávala od dvou knih, které vydal Český spisovatel: od románu Pavla Kohouta Sněžím a od románu Ivana Klímy Čekání na tmu, čekání na světlo. Ostatně ve své kategorii tzv. seriózní literatury patří tyto knihy k dobře prodávaným: oba náklady (deset a sedm a půl tisíce výtisků) má nakladatelství od distributorů odebrány. Přišlo však zklamání.Nejprve krátce o Klímovi. Statický název Čekání na tmu, čekání na světlo je na místě: je to klidně (chladně?) podaný životní příběh jednoho nevýrazného muže, televizního kameramana Pavla Fukse, který pasívně snímá realitu a podobně pasívní je i ve svém soukromém životě; navíc z větší části román zobrazuje předlistopadové…