Telecom: monopol jako řemen

Telecom: monopol jako řemen

Rozhoduje se o budoucnosti informačního věku v Čechách

Když se v přítomnosti generálního ředitele SPT Telecom, a. s. ing. Jiřího Makovce kriticky zmíníte o hospodaření monopolního giganta, kterému šéfuje, sebevědomě před vás hodí naleštěnou výroční zprávu. Co se týče kvality papíru a tisku, je zpráva zřejmě srovnatelná s „ročenkami akciovek“ ve vyspělých zemích. Masivní černé desky, detaily telefonů „kosmického“ tvaru, zahloubané a bdělé tváře pracovníků, pohledy do útrob ústředen, favorit Telecomu míjející hrad Trosky, blonďatá modelka u pouličního automatu, vše ve fialovém kýčovitě mystickém nádechu. K tomu řada grafů, čísel, struktura podniku. Zisk za loňský rok - po zdanění téměř čtyři a půl miliardy korun - byl použit na investice. „Ukažte mně podnik, který hospodaří tak dobře jako my,“ říká pan ředitel.

Není to zázrak

Nevlídné jednání se zákazníky, vysoká poruchovost telefonní sítě, předražené účty, nejasné finanční toky uvnitř podniku, občané čekající na připojení telefonu dvacet let: tak zní nejčastější stížnosti na český Telecom. To je ale všechno - jak s oblibou tvrdí představitelé podniku - „dědictvím minulosti“, především pak úplného zanedbání nutných investic v posledních desetiletích. Podnik je navíc jako řada dalších „postižen“ mzdovou regulací, bezkoncepční tarifní politikou vlády apod. Prosperita v takové obtížné situaci je na první pohled dobrým vysvědčením schopností vedoucích pracovníků firmy.SPT Telecom by ale o své téměř astronomické zisky s největší pravděpodobností nepřišel, ani kdyby jeho manažeři za nic nestáli. Důvod je prostý: provozuje jednu z veřejných sítí. Do takových odvětví nemá konkurence kudy vstoupit, soudili ekonomové donedávna a podniky, které sítě spravují (kromě Telecomu může být příkladem ČEZ nebo vodárny), nazvali přirozenými monopoly. A monopolista má zisk zaručen už z principu.Poslední roky mýtem „přirozených monopolů“ ve světě otřásly. Města svěřují své vodovody jenom těm firmám, které dokážou omezit režii. Nové technologie umožnily organizovat konkurenci energetických společností. Telekomunikační firmy si už běžně konkurují v dálkových a mezistátních službách, na Novém Zélandu se snaží zavést konkurenci i v místních sítích. Mobilní telefony se zase snaží vytlačit klasické spojení po drátě. Český Telecom ale zatím nemá důvod k obavám: vláda mu rozhodnutím garantuje monopol do roku 2000.Neotřesitelné monopolní postavení dokáží lidé z Telecomu hbitě a pohotově využít. Dosud neznámým případem jsou „výjimky ve veřejném zájmu“. Alespoň nepřímo se dotýkají stovek tisíc občanů, jejichž žádosti o připojení telefonu leží v úřadovnách našeho monopolu.

Výjimky veveřejném zájmu

Počet neuspokojených žadatelů za loňský rok vzrostl o sedmnáct procent a v polovině letošního roku evidoval Telecom 611 536 žádostí. (Počet telefonních stanic činil přitom k témuž datu dva milióny padesát tisíc, za první letošní pololetí uvedl Telecom do provozu 96 tisíc nových stanic.) Pokud nežijete v místě, kde náhodou probíhá plošné zavádění telefonů (například některá sídliště), jsou telefonní stanice na příděl a občané musí - jak známo - čekat v pořadníku. Žádosti o telefon jsou podle Telefonního řádu rozděleny do tří kategorií - přednost mají podnikatelé (kategorie A), po nich jdou na řadu jejich zaměstnanci (B) a jako poslední jsou uspokojovány požadavky ostatních občanů ©. Kromě těchto tří skupin ale od roku 1973 obsahuje Telefonní řád ještě možnost udělit tzv. „výjimku ve veřejném zájmu“ (kategorie D). Žadatel této kategorie dostává přednost před všemi ostatními. Na této praxi je zarážející jedna okolnost: vůbec nikde není definováno, co to vlastně je „veřejný zájem“. Podle ministra hospodářství Karla Dyby je prý jasné, že adresáty výjimek jsou lidé, pro které je vlastnictví telefonu nevyhnutelné (soudci, policisté, pracovníci městských zastupitelstev, zdravotníci a také zdravotně postižení občané a rodiče těžce nemocných dětí). Dát telefon soudci nebo policistovi může jistě veřejný zájem reprezentovat. V České republice však neexistuje instituce ani osoba, která by měla o udělených výjimkách přehled. A protože veřejnost nemá šanci zkontrolovat, jestli jsou zvýhodňováni skutečně jenom ti, u nichž „je to jasné“, otevírá se pole nejrůznějším úvahám. Například těm, že při udělování výjimek hrají dnes stejně jako před deseti lety hlavní roli úplatky.

Kdo jsou ti šťastní lidé

Udělovat výjimky smějí jednotliví oblastní ředitelé SPT, ale i jejich nadřízení včetně ředitele generálního. Vydat adresný seznam nebo jenom počet výjimek ovšem nechce nikdo z nich. Nejlépe to vyřešil ředitel pro oblast Praha Boris Vik: odmítl vůbec odpovědět. Ředitel pro střední Čechy Antonín Kalda jenom vysvětil, že kontrola je dostatečná: každé povolení musí podepsat on sám a jeho kontrolní oddělení navíc provádí jednou za rok revizi. „Na nic se nepřišlo,“ říká ředitel. Jeho kolega Václav Štěnička z Pardubic je zpočátku přístupnější: „Jo, dal jsem pár výjimek těm - jak se jim říká - co zavíraj lidi (pan ředitel má na mysli soudce, pozn. red.), ale nevím kolik.“ Po dotazu na konkrétní jména se však počáteční vstřícnost ztrácí: „Proč se chcete hrabat v takových hovnech? Vy jste zešílel - mám vám vykládat, který bábě jsem to dal a který ne?"Snaha, aby se veřejnost dověděla něco o výjimkách rozdávaných údajně v jejím vlastním zájmu, rozhořčuje i obchodního náměstka SPT Jiřího Šmahela. "Proč bychom to měli zveřejňovat? Jsme privátní společnost a musíme chránit zájmy svých klientů,“ říká. Publikace seznamu by dokonce podle něj mohla mít za následek žalobu ze strany zvýhodněných. Stejně citlivý k zákazníkovi je také ředitel SPT pro personální záležitosti a vztahy s veřejností Jiří Fučíkovský: „Nebudeme troubit do světa, kdo z našich klientů je nemocný, a proto potřebuje výjimku. Je to naše obchodní politika.“ Povinnosti „v zásadě zprivatizované firmy“ ke klientům zdůrazňuje v této věci i generální ředitel SPT Jiří Makovec a skoro všichni představitelé Telecomu varují před nebezpečím, které by hrozilo rodičům těžce postižených dětí od zuřivých neuspokojených zákazníků.Kontrolou monopolního vlastníka telefonních sítí je ze zákona pověřen Český telekomunikační úřad (ČTÚ). Není ovšem nezávislý. Zřizuje ho totiž ministerstvo hospodářství, které současně v Telecomu vykonává akcionářská práva státu. Ředitel úřadu David Stádník žádné údaje o udělených výjimkách k dispozici nemá. Může zasahovat pouze v případech, kdy si někdo stěžuje, že byl záhadně „přeskočen“ v pořadníku. Pravidlo „veřejného zájmu“ ovšem není definováno a jeho porušení by ČTÚ musel Telecomu dokázat soudně. „To by znamenalo soudní spor o výklad tohoto pojmu,“ říká ředitel Stádník. „Veřejnost by však měla mít o výjimkách přehled,“ dodává po chvíli. Revolučnost této věty v našich telekomunikačních kruzích ilustruje okamžitý dovětek: „Jestli to napíšete, nebudu moci ministrovi přijít na oči."Sám ministr hospodářství Karel Dyba Respektu až po třech týdnech váhání oznámil, že výjimek bylo od začátku roku 1993 poskytnuto 23 tisíc - zhruba desetina všech nově připojených linek. "Telefonizace se rozjíždí a potřeba výjimek se bude do budoucna zmenšovat,“ připojil ministr optimisticky.

Miliardy a milióny

Dybův optimismus má jednu vadu na kráse: zchátralé telefonní sítě České republiky dosáhnou úrovně západní Evropy až po nutných investicích, které někteří odborníci odhadují v řádu stovek miliard. O prvních podrobnostech největšího investičního záměru české ekonomiky se rozhoduje právě v těchto dnech. Do 30. března totiž vláda Telecomu vybere „strategického partnera“, kterému prodá 27 procent jeho akcií. Pochopitelně půjde o největší a strategicky nejdůležitější přímou zahraniční investici u nás. A právě na výsledky výběrového řízení může mít díky svému postavení náš monopolista velký vliv. Tím spíš, že ministerstvo hospodářství ani sama vláda se nechovají jako nejlepší obchodníci.Úvod ke všem nedorozuměním a nejistotám při miliardovém obchodu obstaral už před dvěma lety návrh ministerstva hospodářství, podle kterého by mělo státu zůstat v Telecomu jen 30 % akcií. To by v praxi znamenalo, že se stát vzdává vlivu na budoucnost telekomunikací. Ministerstvo tím překročilo závaznou směrnici vlády, tehdejší Dybův náměstek Ladislav Chrudina ale všechno vysvětlil: prostě se přepsala sekretářka. Správně měla napsat 33 %,%0> a tím by byl vliv státu zachován.Zmatky pokračují dodnes. Například letos v srpnu uvedlo ministerstvo v důvodové zprávě k Tezím telekomunikační politiky částku 650 miliónů dolarů jako odhad investičních prostředků, nutných k uspokojení poptávky po telefonních linkách. „Ministerstvo možná dopustilo chyby, když červeně nepodtrhlo, že se jedná skutečně pouze o ilustrativní čísla,“ říká ing. Řežábek. „Ta důvodová zpráva není součástí vládní politiky.“ Nepříjemnost spočívá v tom, že ministerstvo jako by ohlásilo do světa, s jakou nabídkou se spokojí. Bude tedy zajímavé sledovat, jestli některý ze zájemců slíbí výrazně větší obnos. (Pro srovnání - při plánovaném prodeji 25 % akcií podobně velkého portugalského Telecomu počítají tamní experti s cenou 1,9 miliardy dolarů.)Další starost představuje americká investiční banka J. P. Morgan, která uzavřela jak s ministerstvem hospodářství, tak s SPT Telecom exkluzivní smlouvu o poradenství při výběru zahraničního partnera. Právě tato firma ale již jednou poradila ministerstvu hospodářství špatně, a sice při výběru firmy Air France jako strategického partnera pro ČSA. Ing. Řežábek k tomu říká: „J. P. Morgan je poradní firma. Nemá a nebude mít žádné rozhodovací pravomoci. Pouze chystá podkladové materiály pro výbor, který připravuje veřejnou soutěž.“ Jedno je ale jisté: podle podkladů od firmy J. P. Morgan se bude rozhodovat.

Zahraniční partner

Výběrové řízení vláda vyhlásila letos v srpnu. O některých podmínkách ale není dodnes jasno. Například teprve před deseti dny vláda zrušila na návrh ministra Dyby své usnesení z listopadu roku 1992, které stanovilo, že potenciální strategický partner, který je vlastněn či spoluvlast-něn cizím státem, nesmí získat více než 15 % akcií českého Telecomu. Výběrového řízení se zúčastňuje celkem deset firem a až na několik amerických (ATaT, Ameritech, Bell Atlantic) je naprostá většina zájemců o podíl v českém Telecomu vlastněna právě státem, nebo má význačný státní podíl. Jde tedy nejen o France Telecom, ale i PTT Telecom Netherlands nebo British Telecom. Všichni už složili nevratný účastnický poplatek 100 tisíc dolarů. Ministr Dyba se pokoušel vládě navrhnout revizi tohoto usnesení již před třemi týdny, ale byl původně rezolutně odmítnut. ( Třeba Josef Zieleniec tehdy tvrdil, že prodej akcií státním firmám nemá nic společného s privatizací.)

Vláda předvádí svou nerozhodnost v něčem ještě důležitějším - v tarifní politice. Čtyři měsíce před koncem soutěže neexistuje závazná vládní představa o tom, jak v budoucnu měnit tarify. Předminulý týden neprošel návrh SPT Telecom zvýšit cenu jednoho místního impulsu na 2,40 Kč, ale ministři se nakonec neshodli ani na kompromisním návrhu zdražit impuls v příštím roce z 1,60 na 1,80 Kč. Tarifní politika je přitom úplně nejpodstatnější informací, podle níž budou potenciální partneři vládě něco slibovat a navrhovat. Ovlivnit nabídku zahraničních investorů tedy zatím mohou především signály Telecomu. Tvrdí-li dnes ředitel Makovec, že každý jiný rozvojový plán, než je ten jeho (3,8 miliónu stanic v roce 2000), je čirou fantasmagorií (protože větší poptávka „prostě nebude“), lze očekávat, že každý strategický partner si rozmyslí navrhovat vybudování kupříkladu 5 miliónů stanic v roce 2000. I když cizinci dobře vědí, že poptávku po telefonních linkách za šest let odhadnout nelze, současného ředitele berou za představitele státní firmy a mohou si myslet, že více než cca 4 milióny telefonů prostě nechceme. Zahraniční zájemci o podíl v Telecomu si také nebudou chtít ředitele Makovce znepřátelit tím, že budou navrhovat to, co on považuje za utopii. Budou s ním totiž muset dobře vycházet. Jinak se může stát, že se v technologicky složitém organismu nedostanou k zásadním informacím, a tím budou jejich rozhodovací pravomoci v zprivatizovaném podniku omezeny.

Zatočit s konkurencí

Síla monopolu se pozná i v tom, jak se dokáže vypořádat s konkurencí. Firmy, které provozují kabelové televize a počítačové sítě, u nás usilují o vstup do oboru telefonních služeb už více než rok a půl. Využívají známé skutečnosti, že rychlost při zavádění místních sítí je největší slabinou Telecomu. Kabelové televize, instalující své sítě na mnoha místech celé republiky, tedy přišly s pochopitelným nápadem, nabízet po „stejných drátech“ i telefonní služby. Ministerstvo hospodářství jim už schválilo několik „zkušebních“ projektů. Ve stadiu výstavby jsou dva: projekt pražského podniku Dattel, který instaluje telefony a kabelovou televizi mezi Karlovým náměstím a Národní třídou, a projekt firmy Cable plus, která podobně postupuje v části Liberce. Další rozlet však Dybův resort zabrzdil. Jak říká ministrův náměstek Svatoslav Novák, povolení se bude udělovat pouze v místech, kde je „podprůměrný stupeň telefonizace a kde není předpoklad zásadního zlepšení v příštích dvou letech“. Hovoří se například o Bruntálsku a Frýdlantském výběžku. Ministerstvo nemá v úmyslu přenechat kabelovým televizím víc než pět procent trhu. Občané velkých měst se tedy už nedočkají toho, že jim telefonní službu bude poskytovat spolu s kabelovou televizí tzv. konkurence.Právě ono slovíčko konkurence představuje největší problém všech diskusí. O tom, že ve vyspělých zemích existuje dnes již poměrně technologicky snadná možnost konkurence v sítích dálkových a mezistátních, není žádná pochybnost. Může ale konkurence vzniknout v místních sítích, jak se o to pokoušejí české firmy? Jenom s velkým nebezpečím pro uživatele, upozorňují zástupci Telecomu. Hlavní potíž vidí v tom, že konkurenční firma, která dostane licenci na provozování či doplnění určité části telefonní sítě, získá zároveň exkluzivitu, resp. monopol právě na tuto (jakkoli malou) místní síť. A pokud nová firma zkrachuje, přijdou občané o své telefony. K jejímu krachu ostatně může nejvíc přispět sám Telecom. Každý provozovatel místní sítě totiž musí být připojen na centrálu, která patří Telecomu, a platit mu za to určité poplatky. I když jejich výši určuje ministerstvo (zveřejní je tento týden), nové firmy budou na službách konkurenčního Telecomu stejně závislé. Jeho manažeři určí podmínky, za kterých je monopol připojí na své ústředny. Když se jednání povleče nebo když nastanou při připojování „technické problémy“ (v technologickém ohledu je to skutečně složitá záležitost), mohou si kabelové televize stěžovat na Telekomunikačním úřadu. O jeho nezávislosti a malé akceschopnosti ale svědčí příklady uvedené výše.Může tak dojít k paradoxní situaci: zájemce o doplňování místních sítí sice splní technické normy a doloží, že má dost peněz, aby v určité oblasti zavedl telefony daleko rychleji než Telecom, přesto záhy zkrachuje. Už jenom existence takové možnosti dokazuje, že stát dosavadní monopol účinně chrání. Není se vlastně čemu divit. Vláda se rozhodla část monopolního podniku prodat, a zhatila by vlastní plány, kdyby ho rozbila. Představitelé kabelových televizí musí držet ústa a krok. Jinak se jim může snadno stát, že nezískají ani těch pět procent trhu, které jim ministerstvo v příštích letech slibuje.Pro nastávající „informační věk“ se především v Americe připravují podrobné projekty multifunkčního využívání sítí. Uvažuje se, že současná telefonní vedení se časem změní na „informační dálnice“, které by vedle telekomunikací užívaly i kabelové televize a tvůrci počítačových sítí. U nás to ale nejspíš bude jinak. „Doufám, že bude v učebnicích historie napsáno, že jsem to nebyl já, kdo prosadil možnost vstupu kabelových televizí a dalších zájemců do lokálních sítí,“ říká totiž generální ředitel Telecomu Makovec. A šéf nejtvrdšího monopolu v české ekonomice drží v rukou dost silné páky, aby vyřídil konkurenci, která by do jeho loviště chtěla proniknout z jiných oblastí. Experimenty s televizí a počítačovými sítěmi zkrátka ing. Makovce „nezajímají“. Telefon podle něj bude vypadat vždycky stejně a základem všeho zůstane prý ještě dlouho „koncový měděný drát“.