Kdyby tisíc plukovníků

Kdyby tisíc plukovníků

Češi chtějí do NATO beze zbraní, bez vojáků a bez představy, jak dál

Od doby, kdy čeští vojáci považovali své důstojníky za vykonavatele rozkazů okupační moci, už uplynulo pět let. Svou novou tvář armáda hledá dosud. Jednotliví ministři (byli od listopadu již čtyři) postupně hovořili o profesionalizaci armády, přezbrojení, případně morální způsobilosti bývalých komunistických důstojníků, běžný občan ovšem ve „svém“ vojsku dodnes vidí přinejlepším obtížného souseda. Jen podnikatelé a města objevili možnost zisku při armádních dodávkách.Ještě loni ministr Baudyš upozorňoval veřejnost, že nejsme schopni se sami bránit. Naopak armádní činitelé se snažili vylepšit reputaci zdůrazněním „nesporného úspěchu“: vojsko zůstává loajální k demokratickému režimu. Letos se už v souvislosti s armádou hovoří především o extravagancích ministra obrany. Další senzaci způsobila zpráva o tom, jak jeden z generálů loupil ve švédském obchodním domě. Má vůbec existence armády nějaký rozumný smysl?

Kam s ní

Úkolem armády je bránit svobodu, nezávislost a územní celistvost země. Tak zní preambule, kterou začínal branný zákon československé armády za první republiky a začíná jí i dnes. Stejný názor měli také zákonodárci třeba v Německu, Belgii nebo Francii. Vojáky je podle zákona možné nasadit i v případě živelných pohrom. U nás platil do roku 1990 ještě rozkaz ministra Dzúra, že armáda může být použita proti narušovatelům veřejného pořádku…