Obcházet popelnice je řehole
Výtvarník František Skála a jeho žena Eva se nejraději oblékají do textilií, které vytáhli z kontejneru, skládek nebo ze skříní opuštěných domů. Nádobí, talíře, hračky i materiál pro svou tvorbu čerpají z týchž zdrojů.
Kastroly z kontejneru
Eva Skálová si nedovede představit, že by si věci na sebe kupovala. „Nevím, kde bych šaty z tak úžasných látek sháněla. Moje nejlepší sako je pánské, padne mi jako ulité, našla jsem ho na plotě, nějaká babička ho tam nechala viset, když jí umřel manžel. Nebo třeba lodičky, které nosím na recepce. V obchodě lepší nenajdu. Z jiné skládky mám brusle. Svou sadu kastrolů jsem našla v kontejneru, byly snad úplně nové, ještě zabalené, vypadaly na svatební dar, kterým nevěsta pohrdla. Když už jsme na ně narazili, proč bych do kuchyně kupovala jiné? Lidi k nám chodí domů a diví se, odkud máme tolik zajímavých a krásných věcí. Prý kam na ty věci chodíte. Oni sami je míjejí bez povšimnutí. Nenapadne je vytáhnout si je z kontejneru. Lidi mají za to, že haraburdí, odložené věci jsou jenom hnusné a špinavé.“
Vzrušující neděle
„Brakýřina je tvrdá dřina,“ opakuje svůj oblíbený slogan František Skála. Obchází a brakuje skládky, popelnice i valníky od dětství. Jde o rodovou kletbu. Jeho otec zaplňoval vyhozenými krámy stodoly a svého syna za každou věc přinesenou ze smeťáku chválil. "Stačilo, abych naznačil, že někde něco je, nastartovali jsme auto a okamžitě vyjeli. Hodnotný věci mi…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu