Poutě na hory

Poutě na hory

Od slavnosti bratrství k vatrám svrchovanosti

Na Javorině

„V Praze vám je to jasné: rozdělení státu a hotovo. Nám na pomezí se to ale vůbec nelíbí, protože to znamená vytyčit státní hranici mezi rodinami. Jsme vzájemně povdávaní a poženění. Pro nás má slovo rozdělení hrozný zvuk,“ rozhořčovali se 12. července poutníci na hoře Javorině. Od Slavnosti bratrství Čechů a Slováků neodradila několik set Čechoslováků z obou stran hory ani bouřka, ani lijavec, ani mlha.

Mečiar, hamburger

Zmáčení turisté dvě hodiny po začátku slavnosti scházejí s hory k autobusům. „Malé je zima, vzdáváme to,“ říká asi třicetiletá maminka z Brna, která chtěla na vlastní oči vidět místo, na němž se Češi a Slováci plánovitě bratří přinejmenším od začátku minulého století. „Mrštík to tak aspoň píše v jedné své povídce.""Víte,“ říká turistka ze Zlína, „já jsem zpočátku Mečiarovi fandila. Slováci si rovnoprávnost zaslouží a on jim ji vybojuje. Ale v poslední době mi nahání strach. Nelíbí se mi, co říká, ani to, co dělá.“ Ze slavnosti si rodina prý odnesla hlavně hamburgra: „Teď čekáme, bude-li z toho salmonelóza, nebo nebude.“

Partyzáni versus starostové

Na cestě se vynoří skupinka mužů v šedých oblecích. Jeden z těch starších nese velikou kytici rudých karafiátů. Okresní tajemník Svazu bojovníků za svobodu v Trenčíně. „Poprvý krát som tu bol ako partizán a od tej doby jazdím každý rok. Či už sa v republike stane čokoľvek, my sa s českými bratmi priateliť budeme ďalej."Přestalo pršet, skupinka v šedivých oblecích zvážněla u hraničního kamene. "Ježišmarjá, kde máme kytku?!“ chytí se za hlavu jeden. Po chvíli vzrušené debaty zjistí, že bude na zadním sedadle. V autě, které stojí dole pod Javorinou. Mluvčí starostů odmítne nabídku protifašistických bojovníků položit jejich kytici na počest bratrství společně. „Jde o dvě různé akce, nebudeme se míchat.“ Čeká se tedy, až dorazí zbývající karafiáty. Žluté. Aby se mi mezitím vyjasnila podstata setkání, jeden z radních vytahuje obsah svého nadmutého saka. Litrovou láhev pálenky. Když ji ucítí tajemník z Trenčína, rozzáří se: „Vidím, že sa dvíha…“ radní rychle skryje vyprázdněný pohárek zase v kapse.Každou chvíli se na cestě zastaví nějaký stařeček a teskně zapěje sloku z některé místní lidové písně. Turisté zatleskají a každý pak pokračuje svou cestou.

Za Slovenského státu trest smrti

Kousek dál, před Holubyho chatou se zpívá bez přestávky. Folklórní soubory se tu střídají, najednou zpívají nejméně tři, ale většinou ani ne deset metrů od sebe vzdálené. Každý svůj vlastní repertoár. Když začne břinkat dechovka, nemají tklivé lidovky velkou šanci. Ale hudebníci dostali stravenku na oběd, jsou profesionálové, musejí tedy předvést, co umějí.„Vyhodnotili ma ako najjemnejšiu tanečnicu,“ svěřuje se krásná Slovenka v tylové sukni nekrojovanému Moravákovi, který se vyzná: „Vždycky jsem ti říkal, že je důležité, jak zvedáš kolena.“ Ale nejjemnější tanečnice se už otáčí na kolegy ze souboru: „Hosti sa tu naparujú, tancujú a my hovno?!“ Politika ji nezajímá, stejně jako většinu přítomných lidových umělců.„Co s tou politikou porád máte?“ diví se radní z Uherského Hradiště a nutí mě, abych se raději napila. „Vy novináři jste tady jediný, kdo se o ni stará."Snad jenom rodina Berkova z Bratislavy má politiky plnou hlavu. jsou ze situace na Slovensku upřímně zoufalí. "Prvé, čo ma po voľbách napadlo, bolo ujsť. Ale potom som si uvedomila, že to by sa Mečiarovi hodilo. Rozhodli sme za zostať a byť režimu nepohodlní.""Já su tady, abych sa rozlúčil se Slováky,“ říká rolník z moravské strany. „To je nezmysel,“ rozčiluje se jeden slovenský starosta. „Republika musí vydržať pokope!“ jakékoli pochyby odmítá.„Nechtějí o tom mluvit,“ komentuje výstup svého kolegy radní z Uherského hradiště. „Dohodli jsme se, že politika je pro dnešní den tabu.“ Ale po obědě se rychtáři ze slovenské strany Javoriny trochu rozmluví._Vezmite si trebárs Čarnogurského. ako politike je úplne hotový. Práve včera som si s HROZOU uvedomil, na kolkých fotografiách som sním vyfotený. Dúfam, že nikoho nenapadne ich teraz vytiahnuť!""To snáď nie. Žiadna polevka sa neje tak horúca, ako sa uvarí," utěšuje kolegu starosta většího města, který stále ještě věří ve společný stát.Stejně jako ostatní mě prosí, abych neuváděla jeho jméno. Starostové jsou členy poražených politických stran. „Čakáme, že sa vyhlásia nové komunálne voľby. Väčšina z nás skúsi kandidovať znova.""Za Slovenského štátu satu Česi a Slováci stretávali, aj keď im za to hrozil trest smrti. ako stojí na hraničnom kameni Tu bratia vždy stretať sa budú.“ Ale o tom, jestli se má slavnost česko-slovenského bratrství vůbec konat, starostové hlasovali. Někteří měli obavu, že povzbuzeni pálenkou můžou si někteří dát do zubů a v této rušné době se pak z obyčejné sousedské bitky udělá česko-slovenský konflikt. Nestalo se. Nejvíc se napilo několik staříčků, a ti, nehledě na to, jak bylo mokro, se prospali v klidu na trávě.

Na Kremnických baních

Rozhlasoví i televizní moderátoři, kteří komentovali zapalování ohňů svrchovanosti na Kremnických baních, začínali větou, že se tak děje v samém středu Evropy. Žádný však neopomněl před toto zeměpisné označení vsunout slovo „údajně“.„Nachádzate sa skutočne na historickom mieste,“ vysvětluje příchozím příslušník městské policie. „Z jednej strany kopca stieka voda do Váhu, z druhej do Hrona. Takže nie je pochýb - ozaj sme v strede.“ To, že se Váh vlévá do Dunaje a Dunaj teče na Balkán, raději nerozmazával.

Zabít je málo

Autor „vatry zvrchovanosti“, rodák z Kremnice, není v žádné straně a svrchovanost moc neprožívá. „Ani ten jazykový zákon nemal byť,“ míní. Sotva třímetrovou vatru pyšně ukazuje šéf místních organizátorů krásné paní poslankyni ze Slovenské národní rady. „Mária, milá, na všetko sme mysleli.""Bude tu dosť ľudí?“ obává se paní poslankyně.„Majka moja, združenie klubov HZDS sa snažilo. Ľudia sú, priviezli sme ich nachystanými autobusmi.""To by teoreticky malo stačiť. Čo novinári?""Musíme ich podchytiť, pozval som dvoch, ktorí by mi mali POMOCT. Českí sa vraj už o desiatej zaujímali o akreditáciu. Ale nijaký strach, Maruška moja, chladím pre nich dva litre slivovice.""Nezabudni, že sa to musí udržať v rovine kultúrno spoločenskej. Nijaká politika! Kto bude zapaľovať vatru?""Neviem, kto by mal. Myslel som na Prokeša.""Súhlasím, séenesáci si to zaslúžia, ale keď príde Markuš, ten bude chcieť tiež… Uvidíme. Ale prečo je kostol zatvorený?""Otvoria ho a dokonca aj bimbať sa bude."Nebimbalo. Nebylo slyšet ani žádný jiný z okolních kostelů, i když římskokatolická církev slibovala, že budou po celém Slovensku na počest svrchovanosti pět minut zvonit."Čo hovoríš tomu Čarnogurskému?“ Paní poslankyně pokračuje ve vyptávání.„Zabiť ho je málo. Som dobrý kresťan, ale to ti povedať musím, že si pekne nachčial do rúk.""Presne. Kresťanstvo je v zadku, česť je v zadku, iba zlosť, tá mu zostala. Ale on sa vďaka bohu odrovná sám.“

Slavnost pro televizi

Na pódium se vyškrábe řečník: „Raz dva tri… Ešte nezačíname, iba pár technických poznámok. Je treba, aby ste sa postavili kam vám povieme. táto slávnosť nie je pre vás, čo ste prišli, ale je pre televíziu, takže to tak zoberte a držte sa pokynov.“ Dav kolem pódia poněkud zcepeněl, bylo vidět, že lidi o tom, co právě slyšeli, přemýšlí.„Aby sme teda išli domov, keď to nie je pre nás!“ zakřičí jeden.„Isto že MOŹETE,“ usmívá se organizátor. „U televízie to budete mať pohodlnejšie.“ Na pódium se vyškrábal organizátor v barevnějším saku: „Opravujem svojho predrečníka. Táto slávnosť je samozrejme pre vás a televízia je tu konečne po prvý krát, aby slúžila nám, Slovákom.“ Lidi spokojeně přizvukují a tleskají. „Iba musíme byť televízii vďační, že sa vyškriabala až sem a neprekážeť jej v práci."Mezitím se technici slovenského televizního štábu hádají s hasiči. Odmítají dovolit hasičskému autu, aby vyjelo až k vatře. "Už tam nie je miesto, všade máme kabely a kamery,“ brání se. Hasiči chtějí vzdorovitě nastartovat svůj obrovitý stroj a zjistí, že nechytá. Několik desítek dobrovolníků v nedělních šatech tlačí červenobílý kolos do k pce v naději, že jeho motor naskočí. Stane se, ale jen na chvilku. Hasiči nechají svůj stroj v mlází a zbytek slavnosti stráví pod kopcem ochutnáváním místní slivovice.Cestou kolem kostelíka tiše přijíždí černé BMW. Šíthlý Rom v tmavých brýlích otevře dveře předsedovi Federálního shromáždění. Michal Kováč stojí v prachu cesty, nervózně si popotahuje lem dobře ušitého obleku. Lidé kolem zvědavě a z uctivé vzdálenosti obhlížejí auto i politika. Ten si s manželkou prohlídne kostelík a pak, stejně nenápadně, jako se objevil, v krásném autě zase zmizí. Po hodině pak přichází spolu s Augustínem Húskou, Jozefem Markušem, Jozefem Prokešem, Milanem Čičem a dalšími hvězdami slovenské politické reprezentace. Lidé - sešlo se jich přes dva tisíce - tentokrát své vůdce vítají potleskem. Regionální funkcionáři jim nabídnou chléb a se slovy „ještě něco čistě slovenského“ pohárek slivovice z láhve s nálepkou Praděd.

Jaké bude Slovensko?

V rozhovoru pro Slovenský rozhlas 17. července Vladimír Mečiar mimo jiné řekl: „Lucembursko je významné, pretože je zvrchované.“ Na otázku moderátorky, jakou otázku by dal občan Vladimír Mečiar premiérovi Vladimíru Mečiarovi, řekl: „Opýtal by som sa, aké bude Slovensko?“ Premiér pak občanovi sice neodpověděl, ale zdůraznil, že hlavně to nesmí vypadat tak, že by Slovensko poslouchalo svou federální tchýni. Hlas prvního Slováka, kterému slovenští novináři přezdívají „gulomet“, přitom zněl nemečiarovský tiše, mdle.„Vyzerá to, že náš Vlado chcel svojimi veľkými ramenami rozratiť dvere a s HROZOU zjistil, že sú otvorené. Vyhlásenie zvrchovanosti je pre slovákov konečná. Už nemáme nepriateľa, nie je na čo sa vyhovárať,“ míní mladý redaktor slovenského deníku Smena. Jako novinář prý zatím nemá důvod se nového režimu obávat. „Neverím, že by nám hrozila nová disidentská éra. Rozhodujúce budú peniaze. Ak si slušné noviny a vydavateľstvá na seba zarobia.“

Slovák vie robiť!

Ste krásne ako bábiky, až mi vstupujú slzy do očí," říká paní Mečiarová skupince krojovaných žen. „Škoda iba, že vás syn nevidí.""MOŹETE byť hrdá na svojho syna,“ řekne starší paní v kroji a ostatní přizvukují: „Aj my sme na neho hrdé.“ „To nie je hrdostť, to je žiaľ,“ dí matka premiéra. „Usilujú mu o život. Je veľa dobrých ľudí, ale väčšina je zlých. Tak to už chodí - suché s mokrým."Muži na tribuně mají v očích spíše mokro. Předseda Matice slovenské Markuš říká: "Dnes po prvý krát slovenský človek slobodne nabral do svojich pľúc slovenský vzduch bez toho, aby sa pýtal, či smie!“ Sklízí potlesk. Největší ohlas však měla kupodivu věta, kterou pak s menší obměnou použila většina řečníků: slovák vie robiť!Spisovatel a nacionál Roman Kalistý do mikrofonu řekl, že cestou na Kremnické baně poslouchal abdikační řeč posledního federálního prezidenta. "Hodnotil som, že hneď po ňom zaznel anglický valčík na rozlúčku. A tu? Privítala ma brieskajúca slovenská dychovka!"Očekávaný Vladimír Mečiar místo sebe poslal dopis. Vatru nakonec zapaloval i Kováč i Markuš i Prokeš. Místní lidový soubor zpíval jako o život. Na druhé straně vatry pěli něco jiného samozvaní zpěváci. Občas se k nim přidávala i politická reprezentace. Byli silnější.

Přípitek na prezidenta

„Fujara symbolizuje presne slovenský národ,“ říká jeden hudec v národním rubáši. „Navonok je to hrubý, jednoduchý nástroj. Ale zvuk má, že by horu roztriasol.""Ty,“ obrátil se na něj předseda SNS, „mu prídeš zahrať,“ ukazuje na Michala Kováče. „Až ho budeme menovať prezidentom.""Pripíjam na prezidenta,“ zvedá Prokeš na počest Kováče obří číši se šampaňským značky Hubert. „Pomalšie, aby sme tu zvrchovanosť neprepili!“ ozve se z davu. Jedna intelektuálka z Bratislavy si přišla pana Prokeše vypůjčit. Musí si vypít s její rodinou. „Zaslúžime si to, zbláznili sme celé sídlisko. Všetci volili SNS.“ Dojatý předseda nacionalistické strany chce políbít ruku jedné stařence: „Som vďačný každej slovenskej mamičke…“ Stařenka však svou dlaň vytrhne a sama přiklekne před populárním vůdcem.

Móricova pravda zvítězila

„Havla na vatru!“ křikne kdosi z davu. Okolí se srdečně zasměje, někteří se ustrašeně rozhlídnou. „Aj s Čarnogurským!“ velí hlas. Někdo ho okřikne, ať těch hovadin nechá. „Čo bolo, bolo. Teraz už MOŹEME s Čechmi vychádzať po dobrom,“ ozve se asi třicetiletý dělník.„A počkajte,“ zasní se předseda Federálního shromáždění Michal Kováč, „až vyhlásime slovenskú ústavu. Je už kompletne hotová!""Móricova pravda zvíťazila!“ Slováci nadšeně vítají politika, který se objevil nečekaně a teprve ke konci slavnosti. Michal Kováč mu nevěnoval ani pohled, vrátil vyprázdněný pohárek a své ochrance dal pokyn k ústupu.