Jsme takoví, jací jsme

Národohospodář má dnes na výběr mezi těmito cíli: rychlá obnova hospodářství a minimální pokles národního důchodu, minimální inflace, minimální nezaměstnanost a minimální vnitřní i vnější zadluženost. Který z těchto cílů preferujete?

Jako laikové můžeme těžko říci, zda je lepší si půjčit, nebo uspíšit reformu, ale varianta určitého zadlužení je podle nás přinejmenším pro oblast zdravotnictví a školství nejschůdnější.

Druhá varianta, které sice nevěřím, přestože se za ni stavím, je, že reforma bude tvrdá a rychlá. Jenomže: tento rok bude malá privatizace provedena možná z padesáti procent, z toho ale většina pouze do pronájmu na dva roky. Taková pseudoprivatizace nám nepomůže. A velká privatizace je ve hvězdách, zákon byl podle nás přijat pozdě. Liberalizace cen musí být řízena přirozenou poptávkou a nabídkou, nikoliv spekulací a krytím organizačních nedostatků. Proto máme obavy, že první etapa, která měla být bolestná, ale krátká, bude trvat poněkud déle. Ne kvůli reformě, ale kvůli tomu, jak je prováděna. Pokud nebude vláda dělat chyby, jsou odbory schopny zajistit sociální smír.Další možnost je nebránit vniknutí západního kapitálu do země. Máme levnou pracovní sílu, využijme toho. Myslím, že lidé se budou mít lépe, když budou mít zaměstnanost a bude tady ten kapitál.

Jak se díváte na rozpočtovou politiku vlády?

Všechny tři vládní rozpočty mají jednu vadu: byly navrhovány v době, kdy byla nedostatečně odhadnuta…