Monopolní neschopnost

Jedna z nejčastějších otázek, kterou si v uplynulých letech kladli svědci upadajícího čs.hospodaření a jeho projevů, byla: Jak je možné, že se takovéto hospodářství ještě zcela nezhroutilo, jak je možné, že ještě vůbec nějak funguje?

Dnes již odpověď dobře známe. Bylo to proto, že jsme žili na dluh, jehož součástí je špinavá, polozbořená, vydrancovaná země v katastrofální ekologické situaci, se zaostalým hospodářstvím, zaostalou ekonomikou a zaostalým obyvatelstvem. A mluvíme-li všichni od listopadu 1989 o úkolu všeobecného ekologického, mravního a hospodářského ozdravění naší společnosti, měli bychom svému národnímu dluhu pohlédnout do tváře a říci si, že jedinou možností, jak se ho zbavit, je jeho splacení, což bude kromě jiného znamenat alespoň v první fázi utažení opasků. Tentokrát to však nebude obětování ve jménu jakéhosi budoucího štěstí našich dětí. Tohle omezení spotřeby bude čistě sebezáchovný akt.Chceme-li začít splácet dluh, měli bychom si dobře uvědomit příčiny jeho vzniku. Tou nejsilnější, nejdůležitější a prvotní je dosavadní způsob řízení. Direktivní systém, zcela závislý na potřebách politického vedení, vyžadoval ode všech především poslušnost a neschopnost. Pocitům nadřízených dobře vyhovovala neschopnost podřízených, neboť neschopnější potřebuje, aby ho někdo řídil a přitom neohrožoval, což je důležité. Lidé tak byli systematicky vychováváni k nesamostatnosti, poslušnosti, nerozhodnosti a často předstírané hlouposti. Nižší vedoucí si svá…