Semínko Bódhičitty

12.dubna byla v Praze otevřena výstava tibetského buddhistického umění ze soukromé sbírky G.-W.Essena z Hamburku, provázená fotografiemi Jaroslava Poncara. Výstava se koná pod záštitou prezidenta republiky a jejími pořadateli z naší strany jsou ministerstvo kultury České republiky a Unie výtvarných umělců.

Součástí výstavy je i tzv. Kalačakra mandala, vysypaná z různobarevných písků, které se získávají z drceného mramoru. Tyto pískové mandaly se v tibetském buddhismu užívají jako meditační pomůcky, znázorňující sféry různých buddhistických božstev a zároveň symbolizující stupně duchovního vývoje.Vytvoření mandaly je samozřejmě nanejvýš složitý rituál. Proto již ve středu 4.dubna přicestovali do Prahy dva tibetští mniši. Oba jsou mladí a z Tibetu odešli jako děti. Láma Chogdrup Dorje se narodil roku 1957 v Tibetu na posvátné hoře Kailash, kam se jeho rodiče vypravili na poutní cestu. Domů se však již nevrátili - pouť skončila útěkem do indického exilu. Láma Taši Döndrub je o čtyři roky starší. Když mu bylo šest let, uprchla jeho rodina do Bhútánu. Oba mniši přijeli do Evropy roku 1988 po čtyřleté klauzuře a působí nyní v Institutu buddhistických studií Kamalashila na zámku Wachendorf v NSR.O práci na mandale a jejím smyslu hovořil láma Chogrup Dorje v průběhu jedné ze svých přednášek na filosofické fakultě UK. Řekl, že mandala přináší mír do země i do mysli těch, kdo na ni pohlédnou. Pokud nad mandalou zavane vítr, roznese toto „semínko bódhičitty“ do širokého…