Kdo koho kryje?

Článek Jiřího Hanáka v LN „Kdo hlídá hlídače“ o problému konfidentů a archívů ministerstva vnitra roušku, pod níž hnije tělo, jenom poodhaluje. Autor tvrdí, že uveřejnění všech informací by společnost morálně neunesla, a doporučuje vybrat jenom velké ryby a zbytek materiálů spálit pod kontrolou veřejnosti. Úskalí jsou tři: morální, věcné a technické.Nevím, co tahle společnost ještě unese či neunese, ale špína neleží v kýblech, aby se dala vylít do kanálů - ostatně pořád by to byly naše kanály. Špína je zadřená pod kůží společnosti a konečně se už musí použít rejžák. Nezbývá než absolvovat radikální očistu, jinak budeme pořád žít v atmosféře nedůvěry, podezrívání, vydírání a strachu. Na koho co mají, kdo s nimi dělal, koho a proč kryjí?V tomto ohledu není velkých a malých ryb. Buď je něco morální, nebo nemorální. To je zásadní přístup, korigovatelný polostíny snad pouze tehdy, jde-li už o konkrétního člověka. Tam se lze ptát a naslouchat.

Největším problémem se zdá být, že u nás neexistuje kritérium Norimberského procesu, jímž bylo zlo jasně označeno. Malé ryby plavaly pak sice dál, ale v definovaném akváriu.V moderní době je pálení k ničemu. Údaje se soustředí na počítačových discích a ty je možné uložit kdekoli, třeba v Moskvě. A jestliže je má KGB, kdy se jí zachce, začne vydírat. Může ten, kdo je vydíratelný, být poslancem na jakékoli úrovni? Zde se nabízí paralela se situací v Československu po válce. Seznamy konfidentů gestapa se dostaly do rukou…