Kam kráčíme

"A byl to nevděčný hudebník, ten vítr,

rozbil svůj starý nástroj, na který tak dlouho hrál, a uletěl" ( J.Seifert : Aeolova harfa )

Volby v červnu budou stranické, a tak současné politické kolbiště ovládl stranický partikularismus. „Tradiční“ i mnohé sotva vzniklé politické strany rychle opouštějí prám Občanského fóra, který jim dost levně dodal legitimaci důvěryhodnosti, aby se pak sám nebezpečně naklonil. Začínáme pozorovat to, co jsme nechtěli: politika vítězí nad charakterem. Osobní mravní vklad vystřídal partajní úzus.

Socialisté setřásli dlouholetou kolaboraci balkónem na Václavském náměstí, Miladou Horákovou a spojením s exilovými národními socialisty, lidovci včasnou rekonstrukcí a silnou konfesijní rétorikou. Po roce 1948 umlčení sociální demokraté překonali vnitřní rozpory, z Občanského fóra odešli a  kandidují samostatně, stejně jako nyní překvapivě a trochu „unfair“ též demokraté křesťanští.

Jinou kapitolu tvoří Zelení, kteří kopírují problematické šlépěje svých sesterských západních stran a na ekologii poněkud zapomněli, zemědělská strana, jež se svým personálním obsazením stačila zkompromitovat ještě dříve, než vznikla, a samozřejmě komunisté. KSČ v roli zlověstně směšného, na povrchu omytého martyra, obětujíc věrné soudruhy slibné budoucnosti, naplno rozvíjí své umění demagogie. Aby zakryla pravou podstatu, snaží se veřejnosti vsugerovat, že proces s pozůstatky stalinismu je u konce. Takže se najednou objevují zápisy z…