Justice po krachu

Týdenní stávka obvodních a okresních soudců byla 12.července šťastně odvolána za vlažné pozornosti veřejnosti i médií. Vzhledem k tomu, že tato kuriózní stávka je v celosvětovém měřítku jevem dozajista raritním, ale hlavně vzhledem k závažnosti celého problému by byl asi namístě živější zájem.

Jak jsme se dozvěděli z prohlášení, uveřejněného v Mladé Demokracii (!), stávka byla vyhlášena na protest proti způsobu, jakým je veřejnost informována o problémech justice. Z diskusí potom vyplynulo, že šlo vlastně hlavně o dvě věci: a) nedostatek vhodných prostor, materiálního vybavení i lidí, zejména v souvislosti s očekávaným náporem soudních rehabilitací b) apriorní a paušální nedůvěru k soudcům jakožto nositelům justiční zvůle posledních čtyřiceti let.Pokud jde o první bod, jsou námitky a požadavky soudců jistě opodstatněné. Otázkou zůstává, jaký mělo smysl upozorňovat na ně stávkou. Druhý bod je problematičtější.Zdaleka totiž nejde jen o podíl soudců na politických procesech. V těch vystupovalo skutečně asi jen pár „nomenklaturních kádrů“ na úrovni předsedů soudů a jejich náměstků. Nedůvěra veřejnosti má daleko hlubší kořeny. Pokud si soudci myslí, že odchodem těch několika nejzkompromitovanějších „kádrů“, vykřičených po všech zahraničních rozhlasových stanicích, je zase všechno v pořádku, pak si zřejmě sami neuvědomují, jak hluboké jsou ony deklarované „problémy justice“, na něž měla stávka údajně upozornit.Skrytější formy politizace čs.justice se projevují na…