Krvavá tvář rumunské „spásy”

Byla jednou jak v pohádce / v Rumunsku jednou byla / velká banda dacanů / co okovy rozbila… Tato „Hymna dacanů“ zaznívala po několik týdnů večer co večer na bukurešťském Univerzitním náměstí, tam, kde 21.prosince loňského roku položila řada Rumunů život v průběhu událostí, které měly být revolucí, ale paradoxně skončily upevněním pozice stranické nomenklatury. Tady se denně scházely stovky a tisíce Bukurešťanů. Přicházeli sem vyjádřit svou touhu po demokracii, vyslechnout projevy známých osobností, demonstrovat proti zkompromitovaným politikům, proti nedemokratické přípravě voleb, za nezávislost televize, za radikální Temešvár.Žádali otevřený dialog se státní mocí, ale Ion Iliescu byl ochoten přistoupit nanejvýš na omezená jednání za zavřenými dveřmi. Na náměstí si nepřinášeli drogy ani zbraně, jak to dnes tvrdí Ilieskova propaganda, zato s sebou často vodili děti, někdy i ty nejmenší. Když je prezident Iliescu označil za chuligány a dacany (golani), se smyslem pro humor, pro jejich shromáždění tak příznačným, si na šaty upevnili improvizované štítky s nápisem „dacan“. Snad se jim mohla vyčítat jistá naivita a nedostatek zkušeností, ale kdo s nimi jen jednou naslouchal tónům Beethovenovy Deváté nebo sboru z Verdiho Nabucca, ten jim tyto drobné nedostatky musel odpustit.Zatímco se na Univerzitním náměstí scházeli dacani, začalo se hned za rohem, na chodníku podél univerzity, objevovat stále více drobných šmelinářů, kteří postupně přenášeli své působiště mezi dacany. 12…