Památky levé a pravé

Stačí si jen uvědomit, co je především objektem naší péče a pozornosti. Jsou to především kostely, kláštery, svaté kříže, sochy svatých (dokonce i takových nepřátel českého národa jako byli Jan Nepomucký a svatý Vojtěch), morové sloupy, hrady, zámky, tvrze a jiná sídla feudálů, paláce a vily kapitalistů, dřevěná vesnická stavení velkých sedláků-kulaků, interiéry zámožných měšťanů, upomínkové a písemné pamětihodnosti těch různých lokajů, sluhů a služebníčků feudálů a kapitalistů v oblasti umění. Poctivý dělník, malý rolník, sovětský voják nebo partyzán přicházejí pořádně zkrátka. A tento stav, tato móda zaměřovat pozornost na památky ve své podstatě třídně nepřátelské, se nutně musí odrážet v postojích veřejnosti…"

Pokud jste tento citát umístili do hloubi ždanovovských padesátých let, jste na omylu. Je to úryvek z „dopisu čtenáře“ - dokonce údajného památkáře - uveřejněný v Tribuně č.38 před pouhými šesti lety. (Mimochodem, jako autor tohoto škváru byl uveden jistý moravský kunsthistorik, který ovšem neměl ve skutečnosti s textem nic společného a užil si po zveřejnění své. Jeho dementi však Tribuna otiskla se zjevnou nechutí a až po delší době.)Nemohu si neodpustit aspoň ještě jeden citát ze závěru dopisu: "Věřím, že můj příspěvek probudí mé kolegy z jiných krajů k diskusi, která by měla vést k nápravě praxe památkové péče u nás, k zvýšení úcty a vážnosti péče o třídně pozitivní památky, k odstranění disproporcí v počtech památek třídně pozitivních a třídně…