Jak dopadnou volby?

K volbám, těm prvním svobodným po tolika desetiletích, je o týden blíž. V televizi se rozjely podbízivé, časem až pouťově vyvolávačské klipy s téměř nulovým informačním obsahem, které by ve své většině mohly vábit pro kteroukoli stranu. Na zdech se objevily plakáty, které, přestože by měly ještě dva týdny přesvědčovat, už začínají žloutnout a trhat se. Kromě jasných prezentací kandidátů OF s fotografiemi a charakteristikami uchazečů jsou taky neslané nemastné.

Čtyřicet let lidé čekali na to, jak budou svědky opravdového střetu názorů, konfrontace různých programů a přístupů k léčení společenských nemocí. Po léta si všichni představovali, že volby znamenají, že „každá strana představí svůj program a lidi si vyberou, co jim bude sedět nejvíc a tu stranu budou volit“.Kde jsou ale ty programy? OF má svůj více méně stabilní, podepřený kroky nové vlády, ale kde ostatní? Kde jsou střety? Vždyť strany se společně shodly na tom, že žádné televizní debaty, žádné kulaté stoly. To, co je veledůležitou součástí každé západoevropské volební kampaně, se prostě konat nebude. Slovenské strany byly údajně jiného mínění, snad i křesťansko demokratická strana a některé další, jelikož by však na takovou dohodu museli přistoupit úplně všichni, aby mohla být uskutečněna, nakonec z ní sešlo.

O co jde

Mezi čím se má divák rozhodnout? Mezi usměvavými tvářemi mladých maminek a mladými maminkami s usměvavými tvářemi? Mezi šťastnou rodinkou a rodinkou, z níž dýše štěstí? Mezi smečující tenistkou a teenagerem na skateboardu? Mezi sociálními jistotami a zárukou sociálních výdobytků?Jestliže z velké většiny všichni víme (tedy - doufejme, že z velké většiny), že teď v červnu jde o jediné, o buď anebo, jestliže všechny tyto strany spojuje odpor k desetistupňovému pivu (byť ho některé z nich pily docela klidně čtyřicet let), nebylo lepší zůstat v jednom bloku? Jestliže se předkládané cíle stran tak málo liší, bylo opravdu nejtaktičtější se nedávno odlučovat a štěpit? Obávám se, že ne.Vyjdeme-li z představy voleb jako střetu, v němž každá strana má vyhraněné názory, své přesvědčení a ve volbách vyzývá všechny, kdo se s nimi ztotožňují, aby ji volili, je dnešní obrázek něčemu takovému hodně vzdálený.Současné strany dělají spíš dojem, že jim jde o co nejvíc hlasů za každou cenu, volte nás, věřte nám a pak uvidíte.Především ty strany, které se prý změnily. Především ta strana, která se údajně změnila.Podle čeho se řídit? Určitě podle toho, jak kterou stranu znáte, jak se projevovala v minulosti, jaká jména za ní stojí. Ne podle slibů, ale podle činů. Bylo jich za poslední dobu poměrně dost. Bylo dost lidí, kteří nesli svou kůži na trh, aniž z toho tenkrát měli sebemenší naději na ministerská křesla a moc. To je dobré nezapomínat. Kromě lidí, kteří spolupracovali s StB, protože k tomu dostali údajně pokyn své strany, byli také lidé, kteří s StB docela prostě bojovali. To je také dobré nezapomínat.

Průzkum mínění

Jakou šanci mají jednotlivé strany na umístění? Podle průzkumu veřejného mínění z přelomu dubna a května se 33% obyvatel federace domnívá, že nejvíc hlasů dostane OF a VPN, a 25% Křesťanská a demokratická unie KDU (oproti 18% v polovině dubna). V Čechách a na Slovensku se ovšem názory dost liší. V Čechách a na Moravě připisuje vítězství OF a VPN téměř polovina lidí (43%), KDU 13%. Na Slovensku je tomu právě naopak: OF a VPN tipovalo 13%, kdežto KDU 50%. To tedy, jak si lidé sami pro sebe představují, jak volby dopadnou.Podíváme-li se ovšem, koho by každý z nich volil, jsou čísla trochu menší: v celém státě by 25% volilo OF a VPN, 17% KDU a 12% KSČ. Přičemž v Čechách jdou preference jednoznačně ve prospěch OF (31%, křesťané tu mají jen 10%), na Slovensku zase ve prospěch KDU (30% a VPN 10%). Mezi republikami jsou i další rozdíly: sociální demokraté měli v polovině dubna větší úspěch v Čechách než na Slovensku (6% proti 2%), právě tak socialistická strana (6% proti 1%), Zelení byli trochu silnější na Slovensku (11% proti 8%), o deset dní později však už měli v Čechách 11% a na Slovensku 10%. Komunisté jsou rovněž silnější na Slovensku (14% oproti 10% v Čechách). Demokratická strana kandiduje jen na Slovensku, proto jí v celostátním průměru vycházejí zavádějící 4%, ačkoli na Slovensku samém by dosáhla nezanedbatelných 12%.

Váhavci

Zajímavá je kategorie lidí, kteří nejsou dosud rozhodnuti, koho budou volit. Předvolební boj se v podstatě vede o tuhle skupinu voličů plus o okrajové procento váhajících, přiklánějících se k některé větší straně. Kampaň by měla mířit (pokud si to uvědomuje) právě na tyto 1,5 - 2 milióny lidí (jejich počet s blížícími se volbami klesá), neboť ostatní se zdají být rozhodnuti. Na čí stranu se nerozhodní přikloní? Umožní OF přehoupnout se přes 35 procent či komunistům získat čtvrtinu hlasů? Bližší pohled na statistiku ukazuje, že pokles váhajících provází vzestup potenciálních voličů jen dvou velkých stran: OF s VPN a KDU. Ostatní síly zůstávají na stejné hladině, snad až na mírný pokles socialistické strany. Je to zcela v souladu s obecnou tendencí, kdy se nerozhodní na poslední chvíli přiklánějí k těm nejsilnějším (tak trochu bez ohledu na to, o koho jde). Kromě toho na opětovanou otázku, koho by přece jen volili, odpovídali váhající že jednak ještě opravdu nevědí, jednak, a to ve výrazné míře, že OF.Reakce však může být i opačná. Příliš velká moc a síla může jednak přitahovat, jednak odrazovat. Vzrůst příznivců KSČ na Slovensku během deseti dnů ze 14% na 17% lze např. kromě jiného interpretovat i jako obavu před silným nárůstem Křesťansko demokratického hnutí (z 22% na 30%). Tady bývá důležité, aby strana, která se dostává mezi nejsilněší, dovedla přesvědčit ostatní, že je široce otevřená, tolerantní, nesektářská. Jinak může vyvolat velké obavy.

Volební účast

Kategorie dosud nerozhodnutých je v úzkém vztahu ke kategorii lidí, kteří ještě nevědí, zda vůbec k volbám půjdou. Jestliže volit rozhodně nechtějí jen 3% lidí, nějakých 28% stále váhá (v polovině dubna jich bylo dokonce 36%). Část z nich asi nakonec přijde, odborníci však soudí, že k urnám se dostaví kolem tří čtvrtin voličů, t.j. sedm až osm miliónů občanů. V sousedních zemích byla situace obdobná, v Maďarsku třeba byla volební účast asi 66%, v Polsku také slabě nad 60%. V NDR se dostavilo k urnám 94%, tam se ovšem měli vyslovit hlavně k otázce, jak rychle má dojít k sjednocení.

Portrét voliče

A jak vypadají voliči, kteří už jsou rozhodnuti? Rozhodnutých je ve městech víc než na venkově. Ve městech chtějí lidé volit spíš OF, kdežto na vesnici křesťanské strany (což rovněž hraje se skutečností, že na Slovensku je proporcionálně víc venkovského obyvatelstva než v Čechách a na Moravě).Typický volič OF a VPN je člověk mladší (pod 45 let), žije častěji v Čechách (31%) než na Slovensku (10%), spíše ve městě (30%) než na vesnici (pod 20%). Najdeme ho téměř právě tak často mezi dělníky (21%) jako mezi techniky a inteligencí (25%).Komunistický volič je daleko konzervativnější: bývá mu mezi 45 až 60 lety, rekrutuje se hlavně na vesnici (20% venkovského obyvatelstva), ve velkých městech ho potkáte jen z 10%, častěji se vyskytuje na Slovensku (17%) než v Čechách (10%).Křesťanské strany by volili spíše lidé s nižším nebo vůbec žádným vzděláním, staršího věku, žijící na vesnici.Zajímavé je, že dělníci nedávají přednost žádné straně, že by volili stejně jako všechny jiné vrstvy obyvatel, a že vůbec žádná strana nepřitahuje určitý vymezenější typ profese. Snad až na republikány, které chtějí volit spíš soukromí podnikatelé, ovšem jejich zastoupení je tak malé, že je těžké statistiky nějak přesněji analyzovat.Stojí také za zmínku, že se svojí stranou se ztotožňují, t.j. že vůči ní nemají žádné výhrady, především voliči křesťanských stran (60% z nich na Slovensku a nějakých 45% v Čechách). U ostatních stran jsou voliči daleko kritičtější, bezvýhradné ztotožnění tu nepřekračuje 30 až 40%Všechny tyto výsledky prověří teprve volby. Je mnoho faktorů, které je ještě budou moci ovlivnit a které vedly k jejich eventuální odchylce od skutečnosti. Zkušenosti ze západních zemí však říkají, že takovéto průzkumy bývají velice přesné. I v Maďarsku třeba výsledky z uren ukázaly, že podobný průzkum konaný dva měsíce před volbami dosáhl přesnosti 99%.

Kdo nevolí, volí ostatní strany

A nakonec co ti, kdo nechtějí jít volit? Každý z nich by si měl uvědomit jedno: že část jeho neodevzdaného hlasu připadne každé ze zvolených stran. A ta část bude tak velká, kolik která strana dostane procent od ostatních. Jak to?Pokud by šla k volbám třeba jen polovina voličů, neznamenalo by to, že by polovina křesel v parlamentě zůstala neobsazena. Znamenalo by to jen, že těch třeba 10%, které by nějaká strana obdržela od občanů, kteří by přišli, t.j. od poloviny voličů ve státě, by se počítalo jako 10% voličů všech a zmíněná strana by obdržela 10% křesel. Pokud by ovšem šli k volbám všichni nerozhodní a tuto stranu by nevolili, potom by voliči téhle strany představovali jen 10% z poloviny, t.j. 5% celku. Tudíž jen 5% křesel v parlamentě. Čili kdo nevolí, volí vlastně ostatní strany, ať se mu líbí nebo ne, ať si je přál nebo ne.V této souvislosti je zajímavé, že nejujasněnější přístup mají voliči OF a VPN. Z těch, kdo by chtěli volit tato hnutí, je rozhodnuto jít k volbám celých 84%, následují sociální demokraté (73%) a socialisté (70%), potom KDU (67%). Naopak, jen něco přes polovinu lidí ochotných volit KSČ si je jisto, že se dostaví k urně.Na závěr nezbývá než zopakovat jednu věčnou pravdu: že jít k volbám neznamená dělat někomu milost. Znamená to říct, jak si to představuju, s čím chci, aby se už skončilo, a jakou si přeju budoucnost. Všech dvaadvacet kandidujících stran (v Čechách jich přichází v úvahu patnáct do parlamentu a jedenáct do národní rady) v tom nemá jasno, ale je jich přece jen pár, které velmi dobře známe. Které už ukázaly, jak pracují, jaké mají lidi. Pro myslícího člověka nemůže být tudíž těžké se rozhodnout.

(Za použití údajů Institutu pro výzkum veřejného mínění. Pokud není uvedeno jinak, týkají se šetření z období 27.4. - 3.5. provedeného u 741 občanů.)