Kolaps na všech fronách

Na chodbě pražského Klementina minulý týden skončila výstava s výstižným názvem Kolaps. Poměrně malá expozice poodhalila velkou tragédii, jejíž rozsah a hloubku jsme mohli doposud pouze tušit. Zničené rukopisy, poškozené vzácné tisky, navždy ztracené cenné exempláře, zcela nevyhovující podmínky pro uskladnění a péči o to, co zbylo… - žalostné dědictví minulých let se tu ukazuje výmluvně. Nedozvěděli jsme se však zhola nic o druhém, neméně vážném bolavém místě naší Národní knihovny, totiž o úrovni jejích služeb. Podstatu věci před nedávnem mimoděk přesně odhalil krátký šot v Televizních novinách, když ukazoval haldy psaného slova, pro něž už není místo. Za nedostatek prostor přirozeně řadoví pracovníci „univerzitky“ nenesou odpovědnost. Je ale nutné, aby tu knihy házeli na zem jako hnůj, naprosto nešetrně a nesystematicky, a ničili je tím ještě mnohem víc, než je bezpodmínečně třeba?

Málokterý student či vědec se bez pomoci univerzitní knihovny obejde; návštěva Klementina je pro něj sice denním chlebem, avšak vždy také znovu a znovu zážitkem vpravdě kafkovským. Posuďte sami:Ústředním místem knihovny je Hala služeb se čtenářskými katalogy. Knihu samozřejmě musíte objednat, což není tak snadné, jak by se na první pohled zdálo. Především totiž v katalozích, kde hledáte signaturu, mnoho záznamů úplně chybí - buď byly vyňaty při velkých ideologických revizích, nebo je ukradli nesvědomití čtenáři, které už omrzelo ve značně nepohodlných pozicích vyhledávat a…