Vlci se vracejí, ale nepředstavujte si smečky z Jacka Londona

Do české přírody se nejspíš definitivně vrátil vlk. V současnosti u nás žije několik desítek těchto šelem - na jejich stopy lze narazit od Šumavy k Jizerským horám, od Krušných hor po Beskydy. A často i v celkem hustě osídlených oblastech, jako je Kokořínsko. Média nadšeně registrují každou novou vlčí rodinu, méně šťastní jsou chovatelé ovcí. „Hlavní otázka v podtextu všech debat, které o vlcích vedeme, možná zní: Dovolíme tady žít něčemu tak svobodnému a svébytnému, jako je vlk?“ Karolína Šůlová, vedoucí Oddělení práce s veřejností Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky.

Čím si vysvětlujete, že českou veřejnost vlk tak fascinuje? Je v nás ukryta nějaká podvědomá hrůza z dob, kdy nám rodiče vyprávěli Červenou Karkulku?

Netýká se to jen české veřejnosti, vlk fascinuje lidi obecně. Je to velká šelma a zároveň archetyp, postava z pohádek, symbol Satana. Potravní konkurent, hubitel stád – nese s sebou strašně moc významů a konotací, které se s jeho návratem znovu vynořily. To, co jste znal z dětství jako něco strašně vzdáleného, je najednou zpátky. Je na nás, jestli si s tím dokážeme poradit a dáme tomu zvířeti prostor. Stejně jako se bavíme o divočině na Šumavě, diskutujeme také o tom, jestli má vlk v naší přírodě nějaké místo a v čem je důležitý.

V čem je tedy důležitý?

Z čistě biologického hlediska je to šelma, která pomáhá ozdravět lesy, predátor, který reguluje počty divokých prasat, srn, prostě udržuje krajinu zdravější. Škody, které na lesích a zemědělských plodinách působí přemnožená prasata, srnci a jeleni, se ročně odhadují na sedm miliard korun. Jen malá část z toho se lesníkům proplácí.

Sedm miliard je dost peněz. Proč tedy lesníci a myslivci nemají vlka rádi?

O lesnících bych to neřekla, ti naopak upozorňují, že vlk je potřeba. Třeba šéf městských lesů v Chomutově nedávno prohlásil, že lesníci „budou za vlka rádi“, pomůže s regulací přemnožené spárkaté zvěře. Ale myslivci jej vnímají jako konkurenta. Je to podobný vztah, jako když chováte ovce: někdo přijde do lesa a vaše zvířata sežere. Nebo srnky třeba jenom plaší - jakmile se objeví predátor, zvěř se začne chovat jinak a myslivci se na ni nemají možnost dívat. Na to nejsou zvyklí, považují ji tak trochu za svůj majetek. Kromě toho je tu pořád zakořeněna představa, že vlk je škodná. Mysleli jsme, že už je to překonaný pohled, ale ukazuje se, že řada myslivců má s tímhle pořád potíž.

Začátkem minulého století byli u nás vlci prakticky vyhubení. Jak se u nás zase začali šířit?

V devadesátých letech se objevovali na česko-slovenském pomezí, kam přicházeli ze Slovenska, kde žijí trvale. Nikdy tam ale neutvořili smečku. K masivnějšímu příchodu vlka tehdy nedošlo, ten vidíme až kolem roku 2014. Teď k nám proniká středoevropská nížinná populace z Polska a Německa. Podařilo se jí z východu překonat Vislu a Odru a teď se ze severu se šíří k nám. Souvisí to nejspíš s tím, že v Evropské unii, a tedy i v okolních zemích, je vlk chráněn.

Vlčích populací existuje víc?

U nás se potkávají tři, kromě středoevropské nížinné ještě alpská - na Šumavě loni vyvedl mladé vlčí pár, ze kterého jeden vlk pocházel z alpské populace a druhý byl nížinný. Pak je tu ještě karpatská populace, to je ta na česko-slovenském pomezí.

Jsou to opravdu čistokrevní vlci, nebo dnes už spíš kříženci se psy?

Část vlků nějaký podíl psí DNA v dědičné výbavě má, ale je to jen velmi malá část genomu, definice „geneticky čistých vlků“ je nejednoznačná. U nás jsme prokázaného křížence měli na Šluknovsku, srazilo ho auto.

Jsou kříženci nějak nebezpeční?

Problémem obecně mohou být zvířata, která se z nějakého důvodu chovají nestandardně, hlavně ve vztahu k člověku. V Německu se v posledních letech vyskytly tři takové případy. Vlk třeba pravidelně hledal potravu v kompostech u domů – a ve všech případech se povolil odlov. Sám fakt, že narazíme na křížence, ale nemusí nutně být důvodem k odstřelu. Kříženec může být ve smečce plně integrovaný, a když ho zabijete, můžete podle jedné studie způsobit rozpad smečky, což jen zvýší riziko další hybridizace.

Dodržují i čeští myslivci zákaz vlky střílet?

Zvěsti jsou různé. Jste-li v terénu, občas se v místní hospodě povídá, že někdo o zastřelení vlka slyšel. Na Broumovsku jsme podávali trestní oznámení – jeden člověk prý viděl zastřelené vlky na fotografii. Policie si ho pozvala k výslechu, ale on řekl, že mu to ukazoval někdo neznámý před hospodou, tak to odložili. Důkazy nemáme. Ilegální lov ale nejspíš existuje, ostatně pokládáme ho za jeden z důvodů, proč nenarostla výrazněji populace rysů. V devadesátých letech jich u nás žilo víc než teď.

Ulovit rysa je snazší než vlka?

Vlk je přizpůsobivé zvíře, zvykne si na lidskou přítomnost. Podobně jako pes je zvědavý, lidi ho zajímají. Povídá se, že někdo viděl vlka, jak sedí v křoví u cyklostezky a z úkrytu pozoruje cyklisty. V Německu kamera nafilmovala zvíře – možná vlče, které lesním dělníkům ukradlo odloženou přilbu a pelášilo s ní pryč. Ale u takových videí, která visí někde na internetu, je samozřejmě obtížné určit, jestli je to vlče, nebo štěně. Kromě toho vlk vytváří smečky, které kooperují, zvířata si v nich navzájem pomáhají. Je plachý, ale v krajině obývané lidmi se mu žije docela dobře. To, že potřebuje hluboké lesy, je jen mýtus. Rys je naproti tomu bázlivý, vyhledává samotu. Osídlená krajina mu nevyhovuje. Může být proto zranitelnější.

Kam všude se vlci mohou rozšířit? Přijdou třeba i do Brd, tedy málem „Praze na dohled“?

A proč ne? Jsou tam rozsáhlé lesy, málo lidí, dost srnců a prasat. Fotopast v Brdech na podzim vyfotila rysa, který tam přišel ze Šumavy, a není jediný důvod, proč by se zrovna v Brdech nemohlo dařit vlkům. Oni snadno migrují na velké vzdálenosti, jednoho vlka ze Šumavy nedávno přejelo auto až u Hamburku.

Jsou vlci i v Krkonoších?

Nedávno se tam objevila jedna mladá vlčice s podezřením na vzteklinu, hodně o ní psala média. Ta ale zřejmě vyrostla někde v zajetí, nebylo to divoké zvíře. Vlci jsou ovšem všude kolem - v Jizerských horách, na Frýdlantsku, na Broumovsku, pravděpodobně se tedy pohybují i v oblasti Krkonoš.

Máme si zvykat, že budeme občas slýchat v lese vytí?

Tam, kde vlci utvoří nějakou skupinu, která potřebuje komunikovat, to slyšet můžete. Třeba na Šumavě, Šluknovsku, Kokořínsku nebo Broumovsku, tedy v oblastech, kde se netoulají jen vlci samotáři, ale kde se rodičům podařilo vyvést mláďata. U Břehyňského rybníka na Kokořínsku, v bývalém vojenském prostoru u Mimoně, je vytí slyšet poměrně často. Na druhou stranu se nemusíme bát, že českou přírodu ovládnou vlci. Potřebují velké teritorium, vzájemně si konkurují a mají značnou úmrtnost. Víc než polovina mláďat z vrhu nepřežije a dospělí vlci umírají třeba pod koly aut.

Ve smečce loví jen v zimě?

Loví po celý rok jak samostatně, tak ve smečce. Nepředstavujte si ale smečky o desítkách zvířat jako z Jacka Londona. Takové známe ze severní Ameriky nebo Sibiře, kde není tolik potravy a vlci tam mají těžší podmínky. V Evropě smečku tvoří většinou jen rodičovský pár a jejich roční nebo dvouletá štěňata, která rodiče učí lovit. Jakmile vlčata dospějí do jednoho až dvou let, odcházejí.

Komu ještě u nás vlci vadí?

Nejhlasitějšími odpůrci návratu velkých šelem jsou kromě myslivců také chovatelé ovcí a koz. Z Německa, kde žijí vlci déle než u nás, ale víme, že pravděpodobnost vlčích útoků lze snížit, když stáda zabezpečíte - třeba pomocí elektrických ohradníků nebo pevných ohrad. Také změnou způsobu chovu: když máte menší stádo, můžete ho na noc zahnat někam, kde je v bezpečí. Všechna opatření se doporučují v kombinaci s pasteveckým psem. Odpor pastevců je vlastně pochopitelný, ani oni nejsou na šelmy zvyklí. Ovce, kterým věnovali hodně péče, najednou zadáví vlk. Na druhou stranu dostávají na chov dotace a pak také kompenzace, když jsou zvířata stržena. Chovatelé zkrátka někdy nevidí, že kromě zájmu na produkci a na udržování krajiny pastvou tu může být i zájem na tom, aby příroda fungovala zdravě.

Jak chovatelům pomoci?

Naše agentura připravila program péče, který prošel připomínkami ministerstva životního prostředí a teď je na ministerstvu zemědělství. Měl by pomoci chránit vlky i hospodářská zvířata. Chtěli bychom dosáhnout toho, aby dotace na ochranu stád byly nárokové: v okamžiku, když chováte ovce v oblasti, kde se může vyskytnout vlk, máte automaticky z dotačních programů ministerstva zemědělství nárok na peníze na zabezpečení stáda. Nemusel byste už vytvářet komplikovaný projekt a složitě žádat o peníze jako teď - měl byste na ně nárok. Chovatelům by to zjednodušilo život.

Jde hlavně o to snížit administrativu a přesvědčit lidi, že vlk je užitečný?

Hlavní otázka v podtextu všech debat, které vedeme, možná zní jinak: Dovolíme tady žít něčemu tak svobodnému a svébytnému, jako je vlk? Je to celé vlastně výpověď o tom, co si přejeme. Jestli vedle sebe dokážeme strpět divoké zvíře, které nemáme pod kontrolou a které je opředeno mnoha významy a mýty.