Plánuje Čína zasáhnout v Hongkongu?

Zdánlivě nekonečná řada obrněných transportérů projíždí předměstím Šen-čenu – města v pevninské Číně, jehož ulice sahají až k samotné hranici sousedního Hongkongu. Tím už jedenáct týdnů zmítají demonstrace, které začaly jako odmítnutí zákona o vydávání podezřelých do pevninské Číny, a postupně se proměnily v revoltu proti lokální vládě, která místo zrušení zákona pouze zastavila legislativní proces jeho přijetí. Vědomí nesvobody dokresluje policejní brutalita. Vzájemné násilí a frustrace se stupňuje a s nimi i tlak Čínské lidové republiky, která dle politiky jedné Číny považuje Hongkong za své území.

Přibližně stovka vozidel čínské polovojenské ozbrojené policie dorazila v pondělí do Šen-čenu a zaparkovala uvnitř fotbalového stadionu. Údajně kvůli bezpečnostnímu cvičení. Jak ale poznamenávají čeští i mezinárodní analytici, hlavním důvodem je hrozba silou. Ostatně Čína udělala příjezdu transportérů pořádnou reklamu. Video, které zachycuje přesun kolony, je sestříhané z profesionálních záběrů v HD (divák se dočká i pohledu zevnitř transportéru) a doplňuje ho hudba jako z velkého finále akčního filmu. Na svých stránkách jej zveřejnil státní plátek The Global Times,

Podle Ivany Karáskové, analytičky z Asociace pro mezinárodní otázky, však přesuny jednotek nemusí vypovídat o skutečné přípravě na použití síly. „Je to jeden ze signálů, které Čína vysílá Hongkongu, ale také mezinárodnímu společenství a - což je možná ještě důležitější - domácí populaci,“ vysvětluje Karásková a upozorňuje, že se Peking se obává přelití protestů mimo Hongkong. Krom domácí populace mají demonstrace ne vliv také obyvatele Tchaj-wanu, který čínský prezident Si Ťinpching ještě v lednu navrhoval připojit k pevninské Číně pomocí následování „Hongkongského modelu“.

Hongkongští demonstranti si navíc z pohledu Pekingu vybrali ten „nejhorší“ čas, kdy s protesty začít. Čína se ocitá uprostřed obchodní války s USA, která podkopává její hospodářský růst a - jak upozorňuje profesor práva z Pekingské university He Weifang - s ním i samé základy legitimity čínského autoritářského kapitalismu. Zadruhé, Peking zanedlouho čeká důležité 70. výročí založení Čínské lidové republiky, počátek komunistické vlády. Současný proces koncentrace moci v rukou čínského prezidenta Si Ťin-pchinga má v Číně své kritiky a prezentace úspěšného obrazu jeho vlády je pro něj zásadní.

Stejně jako před každým velkým veřejným shromážděním, i před letošním výročím trénovalo téměř dvě stě tisíc policistů pořádkové zásahy. Ostatně ze sedmdesátého výročí založení čínského státu vzešly protesty na Náměstí nebeského klidu v roce 1989. Americký expert na čínský režim Minxin Pei proto kalkuluje, že vojenský zákrok proti protestům v Hongkongu, který by mohl čínský lid rozezlít, režim naplánuje až po skončení oslav výročí – pokud k němu tedy vůbec přistoupí. Ačkoliv má Peking hned několik dobrých důvodů k rozdrcení hongkongských protestů a potvrzení své síly, podobné množství argumentů existuje i proti zásahu.

Vyplatí se Číně zaútočit?

„Jestli shoříme, shoříte s námi“ stojí v Hongkongu na rudém transparentu bílými písmeny. Vzkaz byl určený tamní policii, podle The Washington Post by však mohl dost dobře mířit i na Si Ťin-pchinga.

Hongkong jako bývalá britská kolonie, kterou Londýn předal Pekingu zpět v roce 1997, má vlastní speciální systém zákonů, které jí v porovnání s pevninskou Čínou udělují daleko větší ekonomickou i sociální svobodu. To městu pomohlo získat pozici jednoho z nejdůležitějších finančních uzlů světa a zajistit mu reputaci bezpečného a stabilního místa pro příjem mezinárodních investic. Vojenský zákrok by s touto pověstí silně otřásl, což by podle analýzy Bretta Westcotta z CNN vyústilo v propad akcií na burze a odlivu investic. Následný chaos, do kterého by intervence Hongkong nevyhnutelně uvrhla, by pak podle profesora Minxin Peie zřejmě dovedla investory k rozhodnutí firmy přesunout jinam. A čínská ekonomika, pro kterou je Hongkong mostem do zbytku globalizovaného světa, by jeho ekonomický kolaps silně pocítila.

O mezinárodní reputaci, především politickou, by přišla také Čína. V posledních letech utrácí miliardy za propagaci sebe samotné coby rozvíjející se, atraktivní a stabilní země, kam se vyplatí investovat, se kterou chce každý obchodovat, a kam musíte jet na dovolenou. Jak píše The Economist, čínští diplomaté soustřeďují takřka všechnu sílu do přesvědčování, že z čínského autoritářství netřeba mít obavy, protože její jedinou snahou je ekonomický rozvoj. Jejich dosavadní snahu by vojenský zásah v Hongkongu mohl vyvrátit.

Čína přitom zaznamenává na mezinárodním poli úspěchy. K ambiciózní sérii projektů Hedvábné stezky, kterou Si Ťin-pching spustil v březnu 2013, se přidala Itálie, jako první ze států G7. Podle Financial Times v dubnu slíbilo tuto iniciativu podpořit dalších sedm států EU, které se Čína pro jejich vliv a ekonomickou sílu snaží na Hedvábnou stezku navázat už dlouho. Jenže právě západní demokraticky-liberální státy by podle sinologa Martina Hály vnímaly vojenský vpád do Hongkongu nejvíce negativně (EU minulý měsíc podpořila nároky demonstrantů). Budoucnost evropského ramene Hedvábné stezky, ale i další spolupráce Číny se Západem, by tak mohl zásah v Hongkongu ohrozit.

K vojensko-policejnímu zásahu na území Hongkongu totiž Čína nemá právo, byť jde o její zvláštní administrativní oblast. Jak upozorňuje Hála, dle společné deklarace s Velkou Británií z roku 1984, i podle hongkongského “Základního zákona” (který se dá pokládat za ekvivalent ústavy), může čínská armáda zajišťovat pouze vnější bezpečnost Hongkongu, nikoliv vnitřní. „Proto se Peking snaží líčit protesty jako dílo ‘nepřátelských cizích sil‘ a ‘teroristů‘ v rámci ideologické přípravy na možný vojenský zásah,“ dodává Hála. 

Právě příběh o boji proti terorismu úspěšně zvládá legitimizovat porušování lidských práv Ujgurské menšiny, za které se Čínu ještě žádný ze států OSN nerozhodl potrestat sankcemi. Jak ale upozorňuje Hála, v případě Sin-ťiangu Číně nahrává vzdálenost a nepřístupnost oblasti, a také „nepopulární náboženství“ Ujgurů. V Hongkongu, který je moderním a kosmopolitním městem s velkým počtem cizinců, by případný zásah podle Hály vyvolal daleko větší mezinárodní ohlas.

Co se tedy bude dít?

Současnou pozici Číny výstižně shrnul The Washington Post v titulku z minulého týdne: „Peking nemá žádná dobrá východiska ze situace v Hongkongu“. Vojenský zásah proti prodemokratickým demonstrantům i ústupky jejich požadavkům, to všechno Číně ublíží. Peking se proto zřejmě bude snažit najít zlatou střední cestu. Podle Ivany Karáskové k tomu stále ještě má čas a prostor.

„Domnívám se, že Čína spíš povede ‚opotřebovávací válku‘ a mezitím bude pracovat na kooptaci politických a ekonomických elit v Hongkongu tak, jako během protestů Occupy Central v roce 2014,“ uvedla Karásková. Hongkongem pro-demokratické protesty otřásly již před pěti lety, kdy studenti v takzvané „deštníkové revoluci“ odmítali rozhodnutí Pekingu neudělit Hongkongu přislíbené všeobecné volební právo. Jejich snaha nakonec skončila bez výsledku poté, co jejich blokády opakovaně odklízela pořádková policie, aniž by na jejich požadavky někdo reagoval.

Snahu Pekingu o nalezení „zlatého středu“ mezi agresí a slabostí naznačuje i čínský vojenský analytik Čou Čchen-ming. „Ústřední vláda opakovaně prohlásila, že zasáhne, ale pouze pokud dojde k rozsáhlým nepokojům a Hongkongská vláda požádá o podporu dobrovolně,“ uvedl v rozhovoru pro South China Morning Post. Záležet tedy bude na demonstrantech, zda jejich nadšení postupně opadne, či zda pocítí dostatečné momentum a poženou se vstříc změně. Nebo záhubě. „V situaci, kdy by měl Peking pocit, že ztrácí kontrolu nad situací, obavy o reakci mezinárodního společenství by se ihned staly druhořadými,“ ilustruje Karásková nejistotu budoucího vývoje.

Většina analytiků se nicméně shoduje na tom, že i pokud Peking skutečně zaútočí, o tak násilný masakr jako při potlačení demonstrací v roce 1989 nepůjde. „Čím víc dramatický zásah to bude, tím vyšší cena. Přezdívalo by se mu Náměstí nebeského klidu 2.0, a takovou skvrnu na reputaci Čína nechce,“ uvedl pro The New York Times Kerry Brown, profesor na londýnské King’s College. Souhlasí s ním i organizátor protestů v 1989, disident Wu-er Kchaj-si, podle kterého se Čína poučila ze svých chyb. Jejich úsudek dosud podpořil i fakt, že z věží obrněných transportérů čekajících v Šen-čenském stadionu armáda odmontovala hlavní kulomety.

Ze všech dostupných analýz je však s jistotou znát jen jediné: nejistota. Navzdory všem předpokladům protestují obyvatelé Hongkongu už jedenáctý týden, zatímco Peking čelí historickému dilematu. „Hongkong kvůli vám padá do propasti“, obvinila demonstranty na začátku týdne správkyně Hongkongu Carrie Lamová, odkazujíce na rostoucí násilí, čínskou armádu na hranicích, i na propad akciového trhu, ze kterého jen od začátku července zmizelo přes 600 mliard dolarů. Demonstrantům však tato rizika za vidinu demokracie, zdá se, stojí. „Bojujeme o život,“ hlásal jeden z transparentů při víkendové blokádě hongkongského letiště.