Mám se nechat hacknout přes auto vybavené simkartou?

Otázka z titulku je na místě. Je to asi tři týdny, co se do mé mailové schránky naboural hacker. Změnil jsem heslo, zvýšil zabezpečení, probral to s firemními IT experty. To je tak zhruba vše. Nevím, jestli si hacker z mého Google účtu něco odnesl - a nevím ani to, zda tam něco nepřidal. Třeba se nestalo vůbec nic. Doufám.

Pár dnů poté jsem zjistil, že mé nové auto má simkartu, přes niž si můžu vůz spojit s iphonem. Přináší to různé výhody, auto máte na dálku stále pod kontrolou. Ale přináší to i rizika, přes simku v autě můžou hackeři napadnout můj computer a přes ni třeba firemní síť o něco jednodušeji než přes počítač. Říkají mi to experti, kterým věřím, protože mají na starosti kybernetickou bezpečnost této země. Tak jo, řekl jsem si, raději nechám auto bez kontroly; nechci, aby se přes něj dostal k mým informacím průměrně zručný hacker.

Mimochodem, policii jsem do pátrání po tom, kdo prolomil můj účet, netahal. Jak upozorňují kybernetičtí experti, nic by nezjistila. Nemá na to nástroje. Jaká byla škoda? Nevím, neví to nikdo. Možná by policejní experti nasadili své schopnosti, kdyby mi někdo vysál peníze z bankovního účtu. Nestalo se (a zlodějský hacker by stejně spíše zaplakal).

Nestěžuju si, jen si uvědomuji, že žijeme stále více v kybernetickém světě. My, naše myšlenky, emoce a stále více i naše „věci“. Byty, domy, dopravní semafory, jaderné elektrárny, vojenské základny, lékařský operační sál, auta. A bude hůř. Až plně nastoupí síť 5 G, bude možné napojit na síť skoro vše, protože na ní bude mnohem více prostoru než na té současné, a bude „bleskově“ rychlá. Bude rychlejší než blesk.

O tom, že Češi jsou – pokud jde o prevenci před hackery všeho druhu – celkem nedbalí, se už napsalo hodně. Nedbalý je i stát, jehož internetová a telekomunikační infrastruktura neoplývá velkým zabezpečením. Jak velký to je průšvih, to zjistí Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) v brzké době. Na stůl se mu scházejí audity klíčové kybernetické infrastruktury. Jakési prověrky tuzemských internetových sítí, serverů, státních a firemních IT a telekomunikačních spojení. Uvidíme.

V Česku umí výše zmíněný úřad detekovat útoky hackerů, umí poradit, co s tím, jak lépe zabezpečit ICT svět. V tom je hodně dobrý. Existuje tu řada opravdu špičkových odborníků a firem, které nabízejí zabezpečení přístrojů, serverů, sítí. Ale neexistuje tu zákonná možnost hackery odstavit kybernetickým protiútokem. V odborném tisku najdeme spoustu varování o možnostech hackerů, v posledních letech přibyly informace o možných kybernetických atacích od nepřátelských států na tuzemskou internetovou a telekomunikační strukturu. „Do tří dnů od zahájení masivnějšího útoku bude v Česku elektronická a komunikační tma. Stát přestane fungovat,“ říkají experti.

Vláda přitom nijak nespěchá na schválení zákonů, které by umožnily se účinně bránit, dokonce i atakem na hackery a zničením jejich “nástrojů“. Je to logické, svoboda elektronického světa je úžasná věc. Můžeme si tam dělat skoro vše, co si umíme představit. Zákon o kybernetické obraně by pustil do sítí oficiálně tajné služby a bůhví, co by tam prováděly – říkají odpůrci zákona.

Necítím se být soudcem míry svobody internetu, jen přemýšlím, jestli si mám propojit svůj chytrý telefon se svým chytrým autem. Spíš do toho nepůjdu. Mám pocit, že tento svět je na podobné operace vybaven technicky, ale nikoli schopností bránit nabízenou technickou výhodou mou bezpečnost a svobodu. Rád bych věděl, kde je v tento okamžik mé auto, z okna ho nevidím. Asi to tak zůstane, propojovat nebudu.