H-System je také dítětem Zemana a Klause

Rozhodnutí Nejvyššího soudu o vystěhování padesátky rodin z jejich domovů kvůli tomu, aby byly uspokojeny finanční nároky jiných nešťastníků, je zřejmě právně spravedlivé, přesto nad ním půlka národa kroutí hlavou. Je to totiž jedna z dalších absurdit, které nabízí příběh zvaný H-System. Příběh, jenž v sobě skrývá tolik varování, že je to na ani ne třicetiletou historii země možná až moc.

Hlavní viník Petr Smetka nalákal v roce 1993 na tisíc klientů, jimž slíbil postavit domy v okolí Prahy a kteří mu svěřili spoustu peněz. Další peníze si Smetka a jeho společníci půjčili u banky, ale ještě v druhé půli devadesátých let zkrachovali. Bez peněz zůstala banka i klienti H-Systemu, ale zůstaly tu také lukrativní pozemky a rozestavěné domy, které měly docela značnou hodnotu.

Dnes už ze soudních jednání víme, že Petr Smetka byl v devadesátých letech ve velmi dobrém vztahu jak s Miroslavem Šloufem, hlavní postavou tehdejší kariéry Miloše Zemana, jeho pravé rukou a později jeho premiérským šéfporadcem. Víme, že Šlouf od Smetky v devadesátých letech inkasoval peníze a nosil je do pokladny Zemanovy sociální demokracie. Víme taky, že Petr Smetka měl blízko k manželce Václava Klause Livii, s níž se pokusil společně v devadesátých letech podnikat.

Možná i kvůli těmto kontaktům trvalo dost dlouho, než se rozjelo policejní vyšetřování podvodu v H-Systemu. Petra Smetku soudy stačily v minulém desetiletí poslat na dvanáct let do vězení. Ale jeho další tři společníci – kteří byli nejprve nepravomocně odsouzeni a po odvolání byly jejich věci vráceny k novému projednání – unikli odsouzení zásluhou amnestie Václava Klause. Takže v tomto ohledu nebyla spravedlnost naplněna.

Druhou věcí je, že spravedlnosti se nedočkali ani poškození klienti. Nikoli jen zásluhou pomalého vyšetřování, vlivu Zemana nebo Klause či špatných soudů. Klienti se nedohodli mezi sebou a část z nich se rozhodla o své vlastní vůli domy dostavět. Ti založili družstvo Svatopluk a na pozemcích, které pořád patřily zkrachovalému H-Systemu, skutečně postavili nové domovy. Druhá část chtěla nazpět peníze a založila občanské sdružení.

Na H-System byl vyhlášen konkurz a klienti začali mezi sebou bojovat. Minulých patnáct let se neslo ve znamení mnoha rozsudků, které rozhodovaly, co komu patří a kdo má na co nárok. Navíc šlo o konkurz, který se řídí speciálními zákony, měnili se konkurzní správci, každý u nich měl trochu jiný pohled na věc a každý z nich slíbil klientům něco trochu jiného. Vzduchem létaly vzájemné žaloby a právní souboje nakonec připravily o střechu nad hlavou i ty, kteří domy postavili: měli prý smůlu, podle aktuálního rozsudku Nejvyššího soudu věděli, že „staví na cizím“.

Případ by mohl mít aspoň trochu slušné rozuzlení. Zástupci poškozených klientů, kteří si postavili domy, se mohou dohodnout se zástupci poškozených klientů, kteří chtějí nazpět peníze. Roky to nedokázali - a na čí straně je spravedlnost, je složité najít. Rozsudek Nejvyššího soudu dává za pravdu těm, kteří chtějí peníze. Velmi zjednodušeně řečeno – ti co si postavili domy, si je postavili na jejich majetku.

Pokud by se majitelé domů dohodli s věřiteli, kteří chtějí nazpět prostředky vložené do H-Systemu, tedy i do pozemků, na nichž dnes dotčené stavby stojí, nemusel by do příběhu už asi vstupovat nikdo jiný, ani soudy. Nemůžeme nikomu zazlívat, že chce bydlet - nebo že chce nazpět peníze. Příběh H-Systému v sobě nese řadu stop neférových jednání politiků, podnikatelů, nepochopitelných a protichůdných rozhodnutí právníků a soudců. Do smutného a nepřehledného právního zmatku poslední soudní rozhodnutí vlastně zapadá. Snad překvapí sami klienti schopností se nakonec domluvit.

Zároveň s tímto komentářem odemykáme text V konkurzní podstatě, který rekapituluje příběh klientů H-systému. Pokud podobné články oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se naším předplatitelem. Informace o aktuálním vývoji kauzy najdete v novém Respektu 31/2018, který vyjde v pondělí 29. července.