Den, kdy pršelo sklo a vyhynuli dinosauři

V srpnu 2013 objevil publicista a spisovatel Douglas Preston, autor románu o nálezu kostí tyranosaura usmrceného po dopadu asteroidu, ve své emailové schránce podivný vzkaz: „Udělal jsem neuvěřitelný, bezprecedentní objev. Věc je extrémně důvěrná, vědí o ní jen tři mí blízcí kolegové,“ psal mu Robert DePalma, mladý paleontolog, o němž Preston věděl, že je ve vědeckém světě zatím „nikdo“ -  jen doktorand na Kansaské univerzitě, který pracuje v terénu na vlastní pěst, bez podpory silné instituce. V telefonu pak DePalma tvrdil, že našel zhruba to, co Preston popsal ve svém románu: kosti dinosaurů, kteří zahynuli v okamžiku srážky asteroidu se Zemí na konci druhohor.

Takový nález by v paleontologii vzbudil obrovskou senzaci. O tom, že na dnešní Yucatánský poloostrov mezi Mexickým zálivem a Karibským mořem dopadl před zhruba 66 miliony let obrovský asteroid, věda už nepochybuje. Skutečně však byla tato katastrofa planetárních rozměrů, při níž se uvolnila energie miliardy hirošimských pum, hlavní příčinou vyhynutí dinosaurů, nebo jen ranou z milosti již beztak vymírající skupině živočichů? Nebo dokonce v době srážky již žádní dinosauři nežili?

Exploze po dopadu tělesa o průměru téměř deseti kilometrů vymrštila k obloze sloup roztavených hornin o výšce Mount Everestu. Výtrysk plynů z hornin, které se vypařily, dosáhl až do poloviční vzdálenosti k Měsíci. V okruhu dva a půl tisíce kilometrů od epicentra poblíž dnešního mexického města Chicxulub zuřila ohnivá bouře - a jak se Země otáčela, dostával se rozžhavený materiál nad celou planetu. Celý indický subkontinent vzplál, požáry zuřily i v mnoha dalších oblastech Země. Okolí Mexického zálivu zdevastovaly obrovské vlny tsunami. Prach v ovzduší během následujících měsíců odstínil Slunce, fotosyntéza se zastavila, potravní řetězce zkolabovaly. Vzduch byl kvůli plynům z odpařených hornin nedýchatelný. Uhynulo 99,9999% živých organismů a tři čtvrtiny biologických druhů zmizely z povrchu Země navždy.

A dinosauři? Jak se jim dařilo před katastrofou, která oddělila druhohory od třetihor (paleogénu), nevíme. Už před ní se na Zemi nežilo úplně snadno. Vládlo extrémně teplé klima, sopky chrlily do vzduchu obrovské množství oxidu uhličitého - jeho koncentrace byly tenkrát mnohem větší než dnes. Možná se dinosauři ocitli na pokraji vyhynutí už před impaktem. Důkazy nemáme, protože najít jejich kosti v blízkosti geologické vrstvy, která v horninách vyznačuje katastrofu a s ní i konec druhohor (takzvané K-T hranice), se dosud nedařilo. Proto by byl DePalmův objev tak převratný. A proto mu  Douglas Preston, jak nedávno sám napsal v časopise New Yorker, zpočátku vůbec nevěřil.

https://www.youtube.com/watch?v=sW5te2DCEpU&t=54s

Dnes se zdá, že možná neprávem. Mladý doktorand zřejmě skutečně našel v Severní Dakotě, 3000 kilometrů od Chicxulubu, cosi pozoruhodného. Tvrdí, že v místě zvaném Tanis objevil chaotickou drť, kterou hnaly desetimetrové vlny tsunami údolím, jež se tu kdysi nacházelo. A v ní kosti mnoha tvorů včetně sladkovodního jesetera, který se evidentně udusil rozžhaveným vulkanickým sklem padajícím z oblohy. Stáří nálezu 65,8 milionu let dokonale odpovídá době katastrofy. DePalma naleziště označil za geologický ekvivalent zrychleného filmu, který ukazuje, co se dělo po dopadu. „Je to první důkaz o interakci mezi živými tvory a dopadem asteroidu,“ řekl nyní časopisu Science paleontolog Charles Manning z britské Manchesterské univerzity, který se na výzkumu podílel.

Co z objevu vyplývá dál, je zatím nejasné. Jeho autoři totiž vše nejprve publikovali nikoliv v odborném tisku, ale ve zmíněném článku v New Yorkeru, což je ve vědě chápáno jako těžký hřích. V populárním Prestonově textu tvrdí, že na místě našli i kosti dinosaurů a mnoha ryb – zdá se dokonce, že těla dinosaurů po katastrofě plavala ve vodě, než je přikryly sedimenty.

Jenže v odborném článku v časopise PNAS, ve kterém autoři objev představili odborné komunitě, se o dinosaurech nepíše prakticky nic; nález jejich kostí mají představit až další odborné publikace, které tým připravuje. Prý z nich vyplyne, že přinejmenším někteří dinosauři se katastrofy dožili v plném zdraví.

Hádanka by tím byla vyřešena, ale jasno do celé věci vnesou až další měsíce. Mnoha paleontologům totiž připadá divné například to, že nejdůležitější věc - dinosauří kosti - autoři nepředstavili už v prvním odborném článku. Kauzu každopádně budeme sledovat; pokud se DePalmovy sliby potvrdí, bude to v paleontologii objev století.