Melancholický song

Ještě si živě vzpomínám, jak jsem se kdysi dávno, asi tak kolem sedmnácti let, coby fascinovaná čtenářka Pohyblivého svátku, v duchu pohoršovala nad tou strašlivou Zeldou. Myslím tím Zeldu Fitzgeraldovou, manželku slavného amerického spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda. Tu, kterou kromě mnoha jiných, Ernest Hemingway ve své proslulé knize tak znectil. Obdivovala jsem je oba Hemingwaye i Fitzgeralda a oba jsem, každého z jiných důvodů, moc ráda četla. Ovšemže mě taky napadlo, že ten Hemingway byl možná tak trochu parchant, ale i kdyby, to je přece jedna věc a psaní věc druhá.

Teď, po mnoha letech, se mi dostala do rukou kniha francouzského autora střední generace, Gillese Leroye:

Alabama song

. Autor ji vydal v roce 2007 a ve stejném roce za ni byl nominován na čtyři významné francouzské literární ceny, z nichž jednu – Goncourtovu – skutečně také obdržel. Plným právem, řekla bych. Mistrovsky v ní líčí historii, průběh a hořký závěr manželství Fitzgeraldových, i jeho protagonistů samotných. Činí tak v ichformě, Zeldinýma očima. Na celkem nevelké ploše, prostředky na první pohled nijak zvlášť efektními, se mu skvěle daří zachytit jak její duševní svět a způsob uvažování, tak rozhodující momenty zničujícího soužití a zároveň atmosféru doby i prostředí. To vše v rozpětí bezmála třiceti let.

Někdejší láska se tu vinou obou partnerů před našima očima mění ve vyčerpávající boj, jednak vzájemný, jednak – zejména pokud jde o hlavní hrdinku příběhu – se sebou samým. Skrze její vyprávění, vedené ve střídajících se časových rovinách, nahlížíme mefistofelské pokušení slávy a peněz, a jeho vliv na život kdysi tak ostře sledované dvojice celebrit. Také nikdy nekončící a zdaleka ne vždy férově vedený zápas o inspiraci a o schopnost ji realizovat, i zoufalou bezmoc v síti všech možných závislostí, sobectví a narůstajících psychických problémů. Příběh hvězdného páru se nezadržitelně řítí směrem k jeho totálnímu úpadku a posléze i k tragickému konci.

Tím jediným povzbudivým, co se dá říct na závěr, je snad banální zjištění, že dobré knihy zůstávají. Alespoň tedy nějaký čas… Alabama song bude, doufejme, jednou z nich.

Irena Dousková, (nar.1964 v Příbrami), vystudovala Právnickou fakultu UK, pracovala jako novinářka, nyní je na volné noze. Žije v Praze.

Z jejích knih: Goldstein píše dceři, Hrdý Budžes, Oněgin byl Rusák, O bílých slonech a další.

Podle knih Hrdý Budžes a Oněgin byl Rusák vznikla stejnojmenná divadelní představení.