Nezapomeňte na muže

Jednou za tři roky se ve světových médiích zvedne vlna závisti. Jejím zdrojem je pravidelně Finsko, početně malá země na severu Evropy s pozoruhodnými výsledky ve vzdělávání. Mezinárodní agentura PISA, zřizovaná vyspělými zeměmi OECD, vždy zveřejní výsledky srovnávacích testů a Finsko se pokaždé umístí na předních příčkách. A všichni začnou přemýšlet, jak se také stát Finskem. Nechtěli bychom, aby i naše patnáctiletá mládež, které se hodnocení týká, stejně dobře počítala, interpretovala text nebo se vyznala v přírodních vědách? Samozřejmě, všichni chceme být jako Finové!

Nebo možná ne úplně ve všem. Věc má totiž jeden háček. Když se na výsledky podíváte podrobněji, zjistíte, že prakticky veškerý úspěch finského systému stojí na ramenou mladých Finek. Finské dívky dokážou skutečně v testech uspět nadprůměrně, když ale stočíte zrak k dospívajícím finským klukům, lesk pohasne. Mají prakticky stejné výsledky jako jejich protějšky ve Spojených státech. Nebo v Norsku. Nebo na Islandu. Nebo vlastně kdekoli jinde. A nejsou to, jak tušíte, výsledky oslnivé, právě naopak. Kluci napříč vyspělým světem dopadají ve školním systému v porovnání se svými vrstevnicemi mizerně. Také školu docela slušně nesnášejí. Podle měření OECD z roku 2015 považuje školu za „ztrátu času“ dvojnásobný počet chlapců ve srovnání s děvčaty. Ve Spojených státech mají mladí Američané ve srovnání s Američankami trojnásobnou pravděpodobnost, že školu nedokončí.