Existují vůbec odbory pro 21. století?

„Nedávno jsem přemýšlela, jak někdo jako vy může vůbec v odborech vydržet,“ řekla mi letos na jaře jedna velmi známá žena aktivní ve veřejné sféře. Za těch téměř 15 let svého odborového členství jsem variace na tuto pochybnost slyšela nesčetněkrát. A snad ještě častěji slýchám více či méně expresivně vyjádřené přesvědčení, že odbory (obdobně jako feminismus) jsou přežitou záležitostí, kterou dnes k ničemu nepotřebujeme. 

Potřebu feminismu teď nechám stranou. O smyslu svého členství a posléze i aktivní práce pro české odbory jsem každopádně nikdy nepochybovala; stejně jako nemám pochybnosti o tom, že vyšší odborová organizovanost a silnější postavení českých odborů by prospěly mnoha dalším lidem i české společnosti jako celku. A to vše říkám při velmi podrobné znalosti toho, jak u nás současné odborové hnutí funguje, a rozhodně k tomuto fungování nejsem nekritická.