O jediný hlas

Je to trochu záhada: rozdělení společného státu Čechů a Slováků si přál málokdo, a přece k němu nakonec došlo. Bez referenda, na základě speciálního zákona. Bylo to vůbec legální? A nepředstavoval společný stát hodnotu, pro jejíž zachování se mělo udělat víc? Historik Jan Rychlík byl v době rozpadu Československa poradcem předsedy české vlády Petra Pitharta a dramatická jednání mezi slovenskými a českými politiky sledoval z bezprostřední blízkosti.

Zachování společného státu si přála veřejnost, prakticky celá česká politická scéna, zpočátku i významná část slovenské politické reprezentace. Federaci byla nakloněna armáda, velká část slovenských důstojníků sloužila v Čechách a na Moravě. Proč tedy k rozdělení nakonec došlo a jaké spodní proudy a zájmy se tam projevily?

Nehledal bych spodní proudy. Každý národ usiluje o vlastní stát, i když si to jeho příslušníci nemusí uvědomovat. Mnohonárodnostní státy nemají budoucnost, všechny se rozpadají. Tak proč by zrovna Československo mělo být výjimkou?

Opravdu se všechny rozpadají?

Pokud se nerozpadly, jsou nestabilní. Představa, že definitivně vyřešíme spory mezi národy v mnohonárodnostním státě, je scestná. Už od doby, kdy se na Slovensku objevilo autonomistické hnutí, které stále sílilo, bylo pravděpodobné, že v delším časovém horizontu se společný stát rozdělí. Autonomistické hnutí přitom vzniklo velice záhy, zhruba už v roce 1919.

[image id=…