Auru bych prezidentovi nebral
S ústavním právníkem Janem Kyselou o československé prezidentské tradici
S nadcházející prezidentskou volbou oživuje debata, jaká má být hlava českého státu. Je potřeba změnit mantinely, ve kterých se pohybuje? Co od prezidenta občané čekají a co by naopak čekat neměli? A není načase Pražský hrad zcivilnit, aby společnost méně rozděloval? „V mých očích není prezident pouze úřad. Hlava státu má také symbolickou roli. A ta se dá využít k dobrému i ke zlému. A jelikož mám pocit, že jsme ji využívali nějakou dobu ke zlému, mohli bychom ji začít využívat k dobrému. Zdá se mi, že když prezidenta úplně zcivilníte, že když bude sedět v nějakém baráku na sídlišti, seberete mu významnou část aury, kterou může využít k tomu, aby společnosti prospíval a držel ji pohromadě,“ říká Jan Kysela.
Jak byste dnes popsal postavení prezidenta v českém systému?
Reálné, anebo to, které máme zakotveno v ústavě?
Zajímá nás oboje.
Popis toho, k čemu v ústavním a politickém systému prezidenta máme, je samozřejmě důležitý. Jen se mi zdá, že realita se od popisu role, jejímž jádrem je ústavní úprava, odpojuje. A to nejen v tom, co prezident v minulosti dělal, ale ve stále větší míře i tím, že už vlastně nedělá nic.
Role prezidenta má dvě složky. Jedna složka je ústavní, založená na kompetencích, druhá složka je politická nebo také symbolická. Ústavní složku můžete v zásadě plnit, dokud udržíte pero a podepisujete dokumenty. Tuto roli hodnotíme podle toho, jak se to pero využívá: v mezích…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu