Vojáci, soudci a klimatická spása

Tento text vzniká v hodinách, kdy v Glasgow vrcholí jednání klimatické konference OSN, inzerované v médiích jako „poslední šance na záchranu planety“, takže otázka se jednoduše sama dere do klávesnice. Původní návrh dohody se vyhýbal i tak základnímu příslibu, že lidstvo přestane v nějakém představitelném termínu pálit uhlí, tedy „nejšpinavější“ fosilní palivo, jaké lze ze země vykopat. Náladu všem zvedla nečekaná dohoda o spolupráci proti klimatické změně mezi Čínou a Spojenými státy, ta ale v podstatě pouze uznává, že se obě velmoci a největší producenti emisí skleníkových plynů budou muset v budoucnu hodně snažit. Nikde žádný konkrétní údaj, nikde žádné číslo, což vlastně není nic překvapivého: i „klimatický“ americký prezident Joe Biden přijel do Glasgow nanejvýš s poloprázdnou sklenicí iniciativ, jelikož mu přijetí radikálnějších zákonů zhatili zákonodárci vlastní strany. Po ulicích skotského města tak v uplynulých dnech pochodovali nespokojení mladí lidé z celého světa a všechno to vyjednávání diplomatů, politiků, vědců a lobbistů shrnovali do jednoho pohrdavého citoslovce představujícího prázdné plácání: bla bla bla. A autorovi textu se teď právě na mobilu rozsvítil banner deníku The Washington Post s oznámením: Státy dosáhly klimatické dohody, není to ale dost k odvrácení katastrofického oteplování.

Jenže co když ani politici nic moc jiného vlastně dělat nemohou? S programem radikální transformace domácí a světové ekonomiky, radikální proměny…