Odkaz na husity? Už jen názvy útvarů

Jak ovlivnily bitvy na českém území současnou podobu tuzemského vojenství, nebo, chcete-li, podobu současné armády? Například od jaké historické chvíle můžeme mluvit o české armádě?

Jan Županič (JŽ): O českém vojsku můžeme hovořit v podstatě od počátků českého státu, je ale samozřejmé, že jeho struktura byla původně zásadně odlišná od té současné. Nad tzv. obecnou hotovostí, tehdy hordami v případě nouze povolaných bojeschopných mužů, začali nabývat stále větší převahy v boji školení bojovníci. Ti se od zbytku populace odlišovali nejrůznějšími privilegii, která jim zaručovala osobní svobodu, držbu soukromého majetku a případně též poddaných. Princip středověkého válčení a oddanosti zemi byl ale založen spíše na koncepci osobní loajality těchto bojovníků-rytířů a nemá nic společného s vlastenectvím moderní doby, které je ve své podstatě až osvícenským konceptem.

Mimochodem, byla tato vojska národnostně opravdu česká?

JŽ: Pokud hovoříme o českém vojsku ve středověku a novověku, pak adjektivum „český“ nemá nic společného s etnicitou. Ta také nebyla důležitá, byť je třeba zdůraznit, že od 15. století s výjimkou některých okrajových částí Českého království (například Chebsko, Loketsko či Kladsko) byla čeština hlavním úředním jazykem.

Jakousi předzvěstí budoucích armád byla tzv. zemská hotovost. Již od středověku se v případech ohrožení země svolávaly milice, jejichž…