Moje město: ČESKÉ BUDĚJOVICE

České Budějovice podle mě nejsou město, které by si člověk zamiloval po jednodenním výletu. Nemáme hrad, z městských hradeb toho taky příliš nezbylo, dominantu na první dojem tvoří čtvercové náměstí se Samsonovou kašnou. Zkrátka veškerá výletnická náplň se dá v pomalém tempu zvládnout za čtyři hodiny.

„Budějce“ možná nejsou turistickým lákadlem, nicméně si myslím, že pro normální život jsou krásné. Centrum je malebné a vše je blízko. Rychle se dá utéct do přírody. Městskou dopravou se dá do dvaceti minut dojet na místa, kde byste ani nevěřili, že jste pár kilometrů od centra. Třeba jako u přírodní rezervace Vrbenské rybníky. I kultury tu máme docela dost, hlavně když si ji sami zorganizujeme.

Vím však o způsobu, jak si Budějce zamilovat doslova přes noc. Potřebujete k tomu buď Budějčáka, který vás provede, nebo seznamovací náladu. Nejsem zrovna obdivovatelka architektury ani historických památek, ale ráda se bavím – a to nejraději tam, kde se česká kultura zčásti tvoří. Možná i proto, že jsem nějakou chvíli strávila za barem. Zkrátka, město poznáte podle podniků, a těch tu máme víc než dost.

Jestli můžu doporučit, zajděte si odpoledne s točeným pivem na Sokolský ostrov a koukněte, jestli se nepořádá v okolí třeba koncert. Po kulturní vložce si můžete zajít do Singer Pub na jedno nebo dvě z devíti druhů čepovaných piv. Pokud budete už v náladě, doporučuju česnečku u Šebestů a ráno zajděte na snídani do Café Datel. Zkrátka jsem odchovaná výběrovou kávou a dobrým pivem…