Bujarý večírek s nejasným koncem

Mejdan je vlastně chůze po laně. Jde o to odhodit společenské konvence a trochu se odvázat. Lehce se stříknout a strávit hodinu hlučným hovorem s chlapíkem, kterého jste do včerejška jenom zdvořile zdravili. Nesmí se to ale přepálit, na rozjíveného kolegu vykřikujícího sprosté vtipy není většinou nikdo zvědavý.

Mexický politolog Benjamin Arditi dnes ovšem vidí přiopilé hulváty i rozšoupnuté dámy na každém politickém nároží. Zjevují se mu v podobě Donalda Trumpa, Marine Le Pen nebo Nigela Farage. Poznává v nich svazáky z řecké Syrizy i vůdce španělských Podemos,  Bernieho Sanderse, Norberta Hofera nebo Jeremyho Corbyna. Miloš Zeman nebo Andrej Babiš se na seznam rozhodně vejdou také.  „Populismus je jako  opilec na večírku,“ napsal Arditi v jedné ze svých prací. „Nerespektuje žádné konvence, mluví nahlas a uráží, dokonce možná flirtuje s manželkami ostatních hostů. Zároveň chrlí nahlas nepříjemné pravdy, o kterých se ve slušné společnosti jaksi nehodí mluvit.“

Tohle je dvojsečná obrazná definice. Všimněte si, opilce na večírek pozvali, nevlámal se revolučně oknem, a ještě do čtvrté skleničky se choval stejně jako ostatní. Nakonec ani teď nedělá nic vyloženě zakázaného. Jenom se chová jinak, jaksi brutálně, za hranou. Pokud ho ale z mejdanu nikdo rychle nevyrazí, pokazí nakonec úplně všechno.

Vox populi

Populismus je…