Tuláci v čarovném městě

Svět už dávno nekončí u zabetonované závory na česko-německé hranici v Rozvadově. Ani není nutné čekat na otevření bran Evropské unie či na vytoužené vyšší platy. Stačí mít odhodlání a trochu peněz a už dnes se celá Evropa může stát normálním životním prostorem. Na vlastní kůži to poznává stále více lidí bez závazků a starostí: na léto do Londýna nebo Amsterdamu, na podzim na brigádu do severní Itálie či Řecka a na zimu třeba do jižního Španělska. Cestovat stopem a spát venku, nakupovat v levných supermarketech nebo na trzích a o byrokratické „papírky“ se nestarat. Někde to jde snáze, někde vůbec ne, ale netrápit se riziky je také jedním z rysů tohoto životního stylu.

To sladké slovo Granada

Nad španělskou Granadou září slunce. Turisté se cestou ze starobylé pevnosti Alhambra trousí ztichlými alejemi eukalyptů a platanů. V centru města je právě poledne. Úzkými ulicemi se valí nekonečné řady aut, chodci spěchají na rychlý oběd. Zahraniční návštěvníci si jdou prohlédnout klášter San Jerónimo, náhle však obezřetně přecházejí na druhou stranu ulice. Od vývařovny San Juan de Dios před stejnojmennou nemocnicí k nim doléhá hlasitý štěkot psů, na chodníku posedávají a polehávají postavy v obnošených šatech. Skloněné obličeje starších mužů jsou zarostlé šedivým strništěm, hlavy mladších zdobí dredy. Vzduchem zavíří kužely. Jedna z postav na chodníku natahuje ruku a španělštinou s nezaměnitelným českým přízvukem se ptá: „Tienes cigáááróó? – Nemáš cigaretu?“

…