Zprávou krajských voleb je, že koalice se vyplácejí napravo i nalevo

Hnutí ANO se ziskem více než 35 procent hlasů drtivě vyhrálo krajské volby a Andrej Babiš už věří v úspěch ve sněmovních volbách, které se konají příští rok. Úspěch v krajských volbách ale ještě neznamená vítězství v těch celostátních, vysvětluje v rozhovoru pro Respekt politolog brněnské Masarykovy univerzity Michal Pink. Důvodem je volební účast, a hlavní zpráva voleb je tak podle něj jiná – a sice že koalice se vyplácejí na obou stranách spektra. Důkazem je podle něj velký úspěch Spolu v Jihomoravském kraji i celostátní návrat komunistů ve formátu koalice Stačilo!. Další velkou zprávou je podle Pinka neúspěch Pirátů, kteří podle něj nejsou pro voliče srozumitelní.

Přinesly krajské volby ještě další zprávy? Jaké?

Z hlediska voleb a voličských nálad vnímám dobré i méně dobré zprávy. První věc je, že některé nové politické strany, třeba Přísaha Roberta Šlachty, si věřily výrazně víc, než na co dosáhly. To znamená, že stranický systém se už nejspíš nebude nadále fragmentovat – a to je podle mého dobrá zpráva. Další zprávou voleb je to, co už jsem zmiňoval – že koalice se vyplácejí. A neplatí to jen pro Stačilo! vedené KSČM, které zabodovalo takřka ve všech krajích. A dobře zafungovalo Spolu v Jihomoravském kraji, kde 1 + 1 + 1 nejsou dohromady tři, ale čtyři. To znamená, že strany by měly už před volbami nějakým způsobem pracovat na koalici, která je důvěryhodná. Bylo to vidět ve volbách do Poslanecké sněmovny, a třeba úspěch Jana Grolicha na jižní Moravě je toho dalším důkazem. 

Není ale právě Grolichův úspěch daný spíše jeho výraznou popularitou než tím, že byl v koalici Spolu?

Na jednu stranu to takto lze říci, ale například v průzkumech známosti hejtmanů Jan Grolich zdaleka nedosahoval takových kvalit jako Martin Kuba. On sice je nějak známý, ale ve chvíli, kdy by vystupoval pouze za KDU-ČSL, je na méně než na půlce aktuálního volebního výsledku. Koalice mu dlouhodobě obrovským způsobem pomohla.  

Vezměme to popořadě po jednotlivých stranách. A začněme ANO, které drtivě zvítězilo.

Zvítězilo, ale otázka je, kde má jakého partnera a s kým bude uzavírat koalici. 

ANO zvítězilo v deseti krajích stejně jako v minulých krajských volbách, avšak před čtyřmi lety ho v řadě případů ostatní strany obešly. Tentokrát ale dosáhlo na zisk 36 procent hlasů oproti 22 procentům před čtyřmi lety. Obejít ho teď tedy bude výrazně těžší a někde to ani nebude možné.

To všechno je pravda, ale je důležité si uvědomit, že tehdy bylo ANO vládní, a dnes je opoziční stranou. Jeho situace nyní připomíná situaci ČSSD v roce 2008, kdy ovládla s obrovským ziskem celou zemi, a mluvilo se o oranžové tsunami. Sociální demokracie byla tehdy též v opozici, a to vždy pomůže. Stejně jako je teď v opozici hnutí ANO. 

ANO na předvolebních billboardech slibovalo, že lidem vrátí to, co jim vzal kabinet Petra Fialy. Dá se říct, že volby byly referendem o vládě, když uspělo s tímhle sloganem?

Nejsem si jistý, zda uspěl jen tento slogan. Důvodů je výrazně víc. A myslím si, že kdyby ANO mělo jiný slogan, mohlo uspět ještě víc. Tento slogan jasně poukazoval na důchodovou reformu, to znamená, že se hnutí snažilo oslovovat seniory, kterým vláda sáhla na důchody. Jak ale tento slogan oslovuje lidi mladší šedesáti let? Co vzala vláda Petra Fialy čtyřicátníkům, třicátníkům, padesátníkům? ANO tímto sloganem oslovuje jen seniorskou část populace. Ale abych odpověděl i na druhou část otázky: Ano, krajské volby svým nastavením do velké míry fungují jako referendum o vládě. 

Přitom by se dalo předpokládat, že v krajských volbách budou mnohem větší roli hrát místní problémy spjaté s lokálními lídry, jenže tomu tak není.

Bohužel, krajské volby jsou takový paradox a slátanina. Když se podíváme na kandidátní listiny, drtivou většinu na nich tvoří komunální politici. A současně je jejich cílem kontrolovat penězovod, který teče prostřednictvím centrální vlády do krajů, do kraji zřizovaných organizací a samospráv. Když ale volič přijde hlasovat, vnímá vše prizmatem celostátní politiky – a nejenom na úrovni krajů, ale i na úrovni třicetitisícového města. A někde je to tak dokonce už na úrovni okresního desetitisícového města. V krajských volbách jsme tedy svědky dvou odlišných pohledů – těch, kdo kandidují, a těch, kdo volí.  

Andrej Babiš na tiskové konferenci po vyhlášení výsledků vypadal velmi spokojeně, chválil Karla Havlíčka za odvedenou práci v kampani a zdůrazňoval, že doufá, že podobného výsledku hnutí ANO dosáhne také za rok ve sněmovních volbách. Vydrží hnutí tento náskok do příštího roku? A rýsují se tedy pro něho přece jen koaliční partneři?

Není možné automaticky říct, že ANO toto zopakuje ve volbách do Poslanecké sněmovny. Hlavním důvodem je volební účast, která teď byla nějakých 33 procent. Jak víme, k volbám do Poslanecké sněmovny může přijít i přes 60 procent voličů. Velká část voličů sněmovních voleb krajské volby vynechává a myslím si, že teď zůstali doma voliči vládních stran. Třeba Piráti kvůli tomu dopadli velmi špatně, STAN ne úplně dobře... A tento elektorát přijde ke sněmovním volbám ve velkém množství. 

Takže ani taková výhra ANO nenapovídá, že má nakročeno k vítězství?

Jestli ANO vyhraje volby, to je jedna otázka. Jestli se Andrej Babiš stane znovu premiérem, je pak jiná otázka. To mnohem víc závisí na tom, zda se sociální demokracie přehoupne přes pět procent, jak dopadnou Přísaha a Motoristé a jak dopadne koalice Stačilo! a SPD. Když tyto strany překročí pět procent, jsou to koaliční partneři, se kterými může Andrej Babiš do budoucna počítat. Navíc je tu otázka, zda pro koaliční spolupráci, nebo menšinovou vládu s tichou podporou. To, že Andrej Babiš vypadl z vlády, je důsledkem sněmovního neúspěchu sociální demokracie, KSČM a Přísahy Roberta Šlachty. Tyto tři strany měly v posledních sněmovních volbách dohromady necelých 15 procent. To je strašně moc hlasů, které mohou Andreji Babišovi pomoct k návratu do Strakovy akademie. Takže kdyby racionálně kalkuloval, tak mu bude jedno, jestli má 28 nebo 30 procent – ale když ta dvě procenta rozdělí těm menším stranám, výrazně jim pomůže. A hlavně pomůže sobě. 

Jinými slovy by se tedy měl snažit tyto strany podporovat? Jak to může dělat?

Existuje celá řada technik, o kterých se v tuto chvíli můžeme jenom dohadovat. Může jim třeba poskytnout materiální a logistickou podporu v předvolební kampani, koordinovat s nimi předvolební kampaň, aby se v jednu chvíli netahali o jednoho voliče – třeba tak, že ve stejnou chvíli nebude Robert Šlachta na jednom náměstí a Andrej Babiš na druhém, ale že do daného města přijedou týden po sobě.  

A myslíte, že o takové koordinaci a pomoci v ANO uvažují?

To si vůbec netroufnu říct. Ale Andrej Babiš je natolik sofistikovaný obchodník, že není nereálné, že vstoupí do nějaké takovéto stínové zákulisní hry třeba s Robertem Šlachtou a jeho Přísahou.  

Pojďme ke koalici Spolu. Ta vyhrála na jižní Moravě, v jižních Čechách naopak velké vítězství hejtmana Martina Kuby může být vzkazem, že ODS je silnější, pokud jde do voleb sama za sebe. Půjdou tedy podle vás do sněmovních voleb strany koalice Spolu pohromadě, nebo odděleně?

Myslím, že racionálně uvažující ODS, která chce být do budoucna nikoli menšinovou, ale hlavní vládní stranou, bude trvat na zachování formátu Spolu, aby nedopadla jako Andrej Babiš, kterému chybějí zmiňované strany, jež mohou spadnout pod pět procent. TOP 09 a KDU-ČSL mají samostatně šanci na 4,5 procenta; k tomu je tu potenciálně 10–12 procent pro ODS. Ale víme, že pokud jsou všechny tři strany v koalici, nemají v součtu 20, ale 25 nebo až 28 procent. Takže chápu, že pro Martina Kubu prizmatem Jihočeského kraje není zapotřebí udržovat formát Spolu, protože tak, jak jsou pravidla nastavená, je nepotřebuje. Ale na celostátní úrovni a především v krajích na Moravě je formát Spolu mimořádně užitečný pro všechny. 

Co má tedy ODS dělat s úspěchem Martina Kuby?

To je otázka, co chce dělat do budoucna Martin Kuba. Jestli si v tuto chvíli řekne krása, mám obrovskou důvěru jihočeského voliče, kterou nesmím promarnit, půjdu ve stopách Martina Půty z Libereckého kraje a budu do třetice hejtmanem. Anebo jestli bude ten, kdo chce být potenciálním ministrem financí, vicepremiérem nebo premiérem. Jde o to, co chce dělat a kde se vidí. 

Když půjdeme dál, co Starostové? V počtu mandátů oproti minulým krajským volbám nedopadli špatně, na druhou stranu ve Středočeském kraji, kde měli hejtmanku a odkud pochází jejich kolínský předseda Vít Rakušan, jsou druzí za hnutí ANO. Jak tedy dopadli ve volbách?

Jak říkáte – dopadli jak dobře, tak špatně. Na počty krajských mandátů si příliš nepohoršili, a to v momentě, když jsou vládní stranou. Současně si zachovali hejtmana Martina Půtu v Libereckém kraji, to je pokračování dlouhodobého úspěchu. Ale je důležité podívat se i na další oblasti, jako je třeba Jihomoravský kraj, kde výsledek necelých šest procent a čtyři mandáty z 65 nejsou něčím, s čím by měli být spokojení. 

Každopádně největším poraženým voleb jsou Piráti. Doteď měli zastupitele ve všech krajích, nyní je budou mít pouze v jednom, z 99 mandátů spadli na tři. Proč totálně vyhořeli?

První věc: ukazuje se, že je důležité mít starosty, hejtmany, mít někoho. V Plzeňském kraji měli Piráti hejtmana a jedině tam dokázali nějakým způsobem uspět. V ostatních krajích pokračuje trend, který jsme viděli už ve volbách do Evropského parlamentu. Tedy to, že Piráti kdysi jako čerstvá strana přišli s něčím novým, ale poté se začali chovat výrazně odlišně a nyní stavějí na strašně vratkých pilířích. Začali jako strana nespokojené mládeže, která dostala v roce 2017 velkou podporu. Následně se vydala cestou, kdy se – když to takto řeknu – nepřevlékla z mikiny do saka ani v momentě, kdy vstoupila do vlády. Jedinou výjimkou je ministr zahraničních věcí Jan Lipavský, který ale není autentickým Pirátem. V tuto chvíli už od nich zkrátka volič očekává něco jiného než v roce 2017. To se projevuje i v jejich vnitřních sporech, které je oslabují. Nedokážou se rozhodnout, zda chtějí být stranou revoluční mládeže, nebo něčím dospělejším. Zároveň jim škodí, že jsou ve vládě, to vždycky ubere pár procent. 

Bezprostřední reakcí na výsledek voleb bylo to, že předsednictvo Pirátské strany svolalo republikové fórum a nabídlo odstoupení. Nastane podle vás konec Ivana Bartoše jako předsedy strany?

A má Pirátská strana jiného Ivana Bartoše nachystaného v rukávu rok před volbami? 

Nemá, ale od Pirátů se dá čekat ledacos už vzhledem k jejich nekonvenčním způsobům hlasování.

A to je právě věc, která pirátského voliče začíná trápit. Že neví, co Piráti představují a co od nich čekat. U ODS víme, co nás čeká, když budou vládnout. Víme to u Andreje Babiše. Teoreticky to víme u SPD. Ale kým budou Piráti, když se dostanou k moci?  

U Babiše to taky přece není jisté. Během svého působení v politice ukázal, jak pružně dokáže měnit své sliby.

Ano, Babišova politika se měnila, ale teď víme, že když vstoupí do vlády, půjde zhruba stejnou cestou jako Robert Fico na Slovensku nebo Viktor Orbán v Maďarsku. Tedy že se začne vymezovat vůči Evropské unii a zpochybňovat některé principy – ale ve chvíli, kdy na něho někdo nastoupí a řekne, že evropské fondy budou pozastaveny, tak on ví, že bez toho nemůže existovat. Stejně jako Fico i Orbán. To, jak se chovají vůči svým voličům na náměstích a jak na Radě EU, jsou proto dvě různé věci.

Co by tedy podle vás měli Piráti udělat, aby se dostali na lepší čísla?

Je strašně těžké něco radit přes média. Ale měli by si jasně ujednotit, co chtějí. Mají svoje fóra, kde se lidí zeptají, co chtějí, a to potom udělají. Volič chce ale vědět, co nabízíte – a poté vás podle toho bude, či nebude volit. Piráti se podobají obchodu, kde vám po příchodu nikdo neřekne, co se tam prodává, ale řekne vám, ať mu sdělíte, co chcete, on vám to sežene a vy si pro to přijdete. Ale když jdete do obchodu, chcete tušit už podle nápisu, jestli tam prodávají potraviny, autodoplňky nebo jízdní kola. 

Také výsledek SPD je slabý. Ačkoli jsou v koalici s Trikolorou a PRO Jindřicha Rajchla, pohybují se jen málo nad pěti procenty. Okoukal se už Tomio Okamura? A jeho volič hledá jinde, třeba u Stačilo! Kateřiny Konečné?

Okamurovi se velmi dobře vedlo v době, kdy byl Andrej Babiš ve vládě a současně vládu podporovala i KSČM – krásně se mu vůči nim vymezovalo, protože byl hlavní antisystémovou opozicí. Podobně třeba v roce 2004 se dařilo KSČM, kdy ve vládě byla sociální demokracie a oni byli levicovou alternativou pro levicového voliče. V tuto chvíli musí Okamura v opozici sdílet prostor s Andrejem Babišem, a to je pro něho nepříjemné. Představuje ještě drsnější opozici než Andrej Babiš, která se v předvolební kampani neštítila ničeho. Ale i když šel do voleb v koalicích, sotva mu to stačilo na pět procent. 

Naopak koalice Stačilo! je dalším velkým vítězem voleb. Kateřině Konečné se díky tomu podařilo vzkřísit KSČM a vypadá to, že bude mít zastupitele možná i ve dvanácti krajích. Proč komunisté znovu uspěli?

KSČM uspělo díky tomu, že vymyslelo koalici Stačilo!. Je to další důkaz, že se koalice vyplácejí. Do Stačilo! kromě KSČM vstoupily i „zbytky“ Jiřího Paroubka, případně dalších okrajových subjektů, které dohromady dají jeden a půl až dvě procenta. Když k tomu přidáme čtyři procenta pro KSČM, dohromady to dává kolem šesti procent. 

Je tedy hlavní zpráva těch letošních voleb, že koalice se vyplácejí nalevo i napravo? A jsou důležitější nežli osobnosti?

Ano.