Žádný systém vítězství nepřinese. Ale nejnovější dodávka zbraní má pomoci Ukrajině v ofenzivě

V uplynulém týdnu slíbila řada západních zemí Ukrajině novou vojenskou pomoc. Švédsko, Kanada, Dánsko, samozřejmě Spojené státy, ale i další. Někteří komentátoři mluví o dodávce jako o gamechangeru - něčem, co zásadně změní situaci na bojišti. To jsme v uplynulém roce slyšeli už několikrát. Je aktuální pomoc skutečně v něčem podstatném jiná než minulé, už splněné sliby?

S termínem „gamechanger“ je v takových případech potřeba být vždy velmi opatrný. Žádný jednotlivý zbraňový systém sám o sobě není v moderní válce ultimátní „stříbrnou kulkou“, která vede k vítězství. Vždy je klíčové, zda je daná strana schopna nové systémy a zbraně vhodně integrovat do širší strategie. Jestli je dokáže využívat na taktické úrovni v kombinaci s dalšími typy zbraňových systémů, kterými disponuje - a samozřejmě jestli má dobře vycvičené vojáky, kteří dokáží tyto systémy správně používat a udržovat.

Takže se nejnovější dodávka neliší od těch minulých?

Ty přislíbené dodávky jsou velmi podstatné. V případě USA se jedná o balík v hodnotě téměř 55 miliard korun zahrnující další systémy protivzdušné obrany a munice, bojová vozidla pro pěchotu a obrněné transportéry, dělostřeleckou munici a další vojenskou techniku i vybavení. Ale neřekl bych, že se pomoc přislíbená v uplynulém týdnu zároveň v principu nějak zásadně vymyká z nastoleného trendu. Logicky naopak vhodně navazuje na balík vojenské pomoci přislíbený začátkem ledna.

Jak zbraně, které Ukrajina dostane, promění možnosti a schopnosti armády? Ať už se to týká obrany před ruským tlakem, nebo naopak ofenzivy?

Tady bych vyzdvihnul rozsáhlé dodávky vozidel pro pěchotu, jsou to další desítky bojových vozidel Bradley, zcela poprvé dodané transportéry Stryker nebo další stovky terénních vozidel Humvee. Základní myšlenka je, že tato vozidla posílí manévrovací schopnosti Ukrajiny na bojišti a umožní rychlé a takticky efektivní přesuny. To může v důsledku vést k úspěšné operační ofenzivě na některé z hlavních front, třeba i k osvobození další části okupovaného území.

Co ale Ukrajina zatím nedostala, jsou tanky. Ani americké stroje Abrams, ani německé tanky Leopard. V čem jsou právě tanky taková zapeklitost, jaké to má věcné příčiny? A existují ze strany Berlína v dnešních dnech i jiné důvody než historické odkazy na druhou světovou válku?

Spojené státy nechtějí v tuto chvíli dodat Ukrajině tanky M1 Abrams především kvůli jejich komplikované a nákladné údržbě. Ukrajina na ně podle amerického ministerstva obrany aktuálně nemá schopnosti ani kapacity. Ohledně tanků Leopard 2 je to víc politická otázka. Německo pořád postupuje vůči vojenské podpoře Ukrajiny mnohem opatrněji než řada dalších států, jakkoliv si je třeba si uvědomit, že za poslední rok se ona pomyslná hranice mnohokrát posunula: před rokem touto dobou slíbil Berlín Kyjevu na obranu před Ruskem pár tisíc helem, v posledních měsících poslal na Ukrajinu velmi sofistikované systémy protivzdušné obrany IRIS-T, houfnice, samohybné systémy PVO Gepard a řadu další kusů užitečné vojenské techniky a vybavení.

Proč tedy Německo pořád tak vzdoruje tak mohutnému tlaku v podstatě všech spojenců, ať pošle i tanky?

Těch důvodů je několik. Německé kancléřství často zmiňuje obavy z další eskalace konfliktu. Se zmiňovanou historickou zkušeností nechce, aby to bylo Německo, které k ní nějakým způsobem přispělo více než ostatní západní partneři. Berlín dříve často podmiňoval dodávky tanků Leopard tím, že dojde mezi spojenci ke shodě na této věci a Ukrajině budou současně dodány i další tanky západní provenience. Tahle podmínka byla teď splněna přislíbenými dodávkami britských tanků Challenger 2. Nyní Berlín údajně chce, aby se takto angažovaly i Spojené státy a rovněž přislíbily dodávky svých tanků, než to udělá Německo. O tom jsme už mluvili.

Ale proč to dělá?

Rozhodování Berlína je nutné vnímat i prizmatem domácí politiky, většina voličů si dle posledního dostupného průzkumu veřejného mínění nepřeje, aby Německo nyní dodalo Ukrajině tanky. Věří, že německá podpora je nyní dostatečná. Tlak na Německo ze strany spojenců nicméně sílí a dá se tak předpokládat, že Berlín v dohledné době bude přinejmenším souhlasit s tím, aby tanky Leopard mohly dodat Ukrajině třetí strany jako Polsko či Finsko, které k jejich předání formálně potřebují povolení Německa.

Jak byste popsal současnou strategii Západu, co se týče pomoci Ukrajině? Jak se proměnila v posledních měsících a do jaké míry je ad hoc?

V některých ohledech samozřejmě je a vždy bude do nějaké míry ad hoc. Západ musí reagovat na změny v ruském způsobu vedení vojenské kampaně, jako když například na podzim loňského roku začaly pravidelné ruské útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu pomocí raket a dronů. Západní pomoc se musela silně přeorientovat na posílení ukrajinské protivzdušné obrany. Stejně tak musí Západ pružně reagovat na aktuální ukrajinské potřeby směrem k pokračující snaze Kyjeva osvobozovat Ruskem okupovaná území. Jinak jsou kontury západní strategie jasné.

Zaprvé se nezapojit přímo do vojenského konfliktu; zadruhé u všech dodávaných systémů zvažovat, zda jejich přínos na bojišti přesahuje potenciální rizika nekontrolované eskalace konfliktu; zatřetí chce Západ poskytovat dodávky zbraní, munice, vojenského materiálu a ekonomické a humanitární pomoci v závislosti na ukrajinských potřebách; začtvrté dát jasně najevo, že tyto dodávky budou pravidelné a budou pokračovat tak dlouho, jak bude třeba; a nakonec zapáté podpořit ukrajinské snahy o osvobození celého okupovaného území a nechat na ukrajinské vládě, aby si sama řekla, jaké jsou pro ni podmínky a případné ústupky pro uzavření mírové dohody s Ruskem.