Vstup do SPD byl jako zamilování. Teď už mi přišlo, že straně stačí být v opozici

Pro někdejší hvězdu české nacionální pravice Václava Klause mladšího jsou nadcházející krajské a senátní volby prvním velkým volebním kláním, v němž otestuje oblibu své rok staré Trikolóry. Partaji se však podle průzkumů nedaří tak, jak její zakladatelé v počátcích očekávali, a tak předvolební kampaň, kterou Trikolóra zahájí koncem tohoto týdne, proběhne v atmosféře vyostřené rivality s největším „ideovým“ konkurentem, stranou Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury. Třenice mezi oběma hnutími, která usilují o podobný typ voličů, se vyhrotily, když poslední červencový týden odešla z SPD do Trikolóry poslankyně Tereza Hyťhová. Zdůvodnila to tím, že už nechce být ve straně, jejíž „podstatou je obživa a pěstování ega některých jedinců“. Článek o tom, jak se obě zmíněné strany přetahují o voliče, najdete v novém Respektu 33/2020 pod titulkem Najdi rozdíl - stejně jako analýzu podzimních komunálních voleb. Následující rozhovor s Terezou Hyťhovou je jejich doplněním:

Přešla jste od SPD k Trikolóře. Proč? Jaký mezi těmito stranami vidíte kromě citované věty hlavní rozdíl?

Trikolóra má demokratičtější vedení. Předsednictvo Trikolóry jsou lidé ze všech krajů republiky, všichni se podílejí na rozhodování. V SPD rozhoduje o celé republice předsednictvo pěti lidí – pan Okamura, místopředseda Fiala plus tři lidé. To je opravdu málo, hlas by měli mít všichni přes své zástupce z krajů.

Ani jako členka poslaneckého klubu jste neměla možnost spoluutvářet, jak bude strana působit?

V poslaneckém klubu se řešily spíš věci, jak se bude hlasovat na plénu, ale nebylo to zase tak dopodrobna. Řekli jsme si směr, jakým budeme vystupovat. Já jsem seděla a poslouchala. A protože se zabývám školstvím, spíš jsem navrhovala návrhy v této oblasti.

Zaznívají v klubu kritické hlasy?

Taky. Když někdo něco řekl nevhodně na plénu nebo do novin a byla z toho kauza, tak jsme o tom mluvili. To je zase pravda.

Působila jste jako nestraník už v Úsvitu. Tam byly velké nejasnosti kolem hospodaření strany, která se nakonec rozpadla. Teď jste odchod z SPD odůvodnila tím, že jste ve straně viděla obchodní záměr…

… a chtěla bych vysvětlit, jak jsem to myslela. Říkala jsem to už u moderátora Xavera Veselého, který se mě na to ptal. Když někdo něco buduje, ať je to firma nebo strana, tak se přece musí snažit, aby bylo výsledek co nejlepší, aby se to zlepšovalo. Ale v SPD jsem si říkala – něco je špatně, strana se nikam neposouvá. Nepracuje do hloubky. Nesnaží se mít kompetentní lidi, kteří by třeba mohli jednou vládnout, a myslím, že takhle to vedení vyhovuje. SPD má kolem pěti šesti procent, a tak jí to stačí. Nikdy nebyla vůle někoho hledat nebo zakládat odborné komise.

Takhle to SPD stačí – myšleno, že ze státního příspěvku se dá žít a víc není třeba?

Ano, i tohle. Ale hlavně myslím, že s tímhle záměrem už vše vzniklo: že cílem byl dnešní stav. Opoziční strana.

První kampaň v Úsvitu tehdy zabrala na romské problematice. Pak přišla uprchlická vlna a stranu živila. To už asi není zase tak atraktivní. Co chce tedy nabízet SPD?

Ano, hlavním tématem byli já bych neřekla Romové, ale nepřizpůsobiví občané. A myslím, že ten problém trvá. Bydlím v Ústí, tam je spousta vyloučených lokalit. Pan Okamura ten problém tehdy prezentoval - a pořád tu je. A pravda je, že tématem byla i uprchlická krize. I ta je v Evropě dál, i když už není třeba tématem číslo jedna.

Ale asi už z toho strana neudělá takový hluk, ne?

To je pravda, ale časem se může zase vrátit na titulní strany.

O co tedy SPD jde?

Referendum a přímá demokracie; to nalákalo mě, proto jsem tam vstoupila. Ale postupem času, jak člověk zraje – i když je mi teprve pětadvacet - jsem si říkala, že ani referendum není jen tak. Není jednoduché ho vůbec prosadit, uzákoněné není. A říkám si, jestli vůbec je cílem ho prosadit.

A k čemu jste došla?

Těžko můžu posoudit, jak to myslí.

Co si myslíte vy?

Myslím, že strana ho nechce prosadit. Nejsem typ člověka, který chce někoho pomlouvat, ale zkrátka mi připadalo, že v SPD už to další vývoj mít nebude. Když jsem do strany vstoupila, věřila jsem tomu, ale v posledních měsících mi došlo, že je to trochu jinak; že to není ono.

To se mi zdá trochu pozdě. Protože zvenčí viděno jde už hodně dlouho v SPD o udržovací mód. Jak se stane, že něco tolik let neprokouknete?

Já bych to srovnala s tím, když si člověk najde partnera a je zamilovaný. To přehlíží jeho chyby a vidí jen to dobré: říká, že je to jeho největší láska. Ale časem přichází prozření, začnete si říkat, ty jo, on zase není tak úplně skvělej. A tak to beru s SPD – byla jsem nadšená, auto jsme měla polepené SPD, ale začalo to postupně opadávat, jako když opadává z člověka zamilovanost. Začnete vidět věci trochu jinak. Začnete přemýšlet: zdá se mi to, nebo je to opravdu takhle? A došla jsem k tomu, že strana stagnuje a nikam se neposouvá.

Nevšimla jste si ani toho, že SPD žije ze strachu lidí? Napřed ho vybudí, pak řekne – a teď vás zachráníme.

Takový názor nemám, ale každý můžeme mít samozřejmě jiný. A možná vás to zarazí, ale chci říct, že si budu pana Okamury nadále vážit. Přestože o mně mluví tak, jak o mně mluví. A donáší se ke mně, že používá silné výrazy. Mrzí mě to, protože jsem si ho vážila vždycky. Ale máme rozdílné vize, byť na něj nechci mířit.

Strašení uprchlíky včetně falešných fotek, nefér vizuální prostředky, předvolební noviny plné lží a zavádějících informací – to se vám nezdálo jako buzení strachu?

Nesouhlasím s vámi. Ve spoustě věcí se může přehánět a někdy skutečně vyšlo najevo, že daná fotka třeba není pravá, že ji někdo udělal v počítači - ale pokud k tomu došlo, tak se strana několikrát omluvila. Nebo ne přímo omluvila, ale řekla, že jsme nevěděli, že snímek nebyl pravý. Každopádně jsem zastánce toho, že na problém se má upozorňovat.

…nebo jím strašit, když se pak zejména starší lidé bojí doma u počítače? A může to skončit i tím, že vyděšený senior, mimochodem člen SPD, skončí ve vězení, protože pokácel stromy na koleje a předstíral, že je muslim – aby pomohl Tomiu Okamurovi bojovat s uprchlíky.

Ano, ale to je jeden člověk. Můžeme se bavit o tom, že to přehnal. Ale pořád je to jeden člověk.

Ale spousta lidí má minimálně pokažené stáří, protože se na základě strašení SPD hodně bojí.

Já to chápu, že někdo může mít z něčeho strach. Ale když se podíváte na videa a zachycená zvěrstva, jak teroristi a islamisti někomu useknou hlavu, tak z toho bych taky měla strach.

No samozřejmě, ale strach mají hlavně lidé, kteří před tím utíkají.

To takhle nemůžete říct. To je váš názor. Když někdo utíká před válkou, je to strašné, takovým lidem bychom měli pomoct v jejich zemi. Ale na druhou stranu neodcházejí jen ti, kteří utíkají před válkou. A když máme Evropskou unii a jsme jednou členem, tak by si EU měla sednout a vyřešit to - směrovat do těch zemí pomoc.

Jak může Evropa vyřešit například situaci v Sýrii?

To vám teď neřeknu. Ale od toho je Evropská unie, aby řešení našla.

Ale Evropská unie jsme i my. To není my tady a EU tam.

Ano. My jsme členem - a těch je přece hodně, tak ať si všichni sednou. Ale jak vidíme, vyřešené to pořád není.

Trikolóra není pro přímou demokracii, což je hlavní mantra SPD, má ji dokonce v názvu, Trikolóra nechce na rozdíl od SPD ani hned odcházet z EU. Není v tom pro vás osobně rozpor? Změnila jste názor?

Ne že bych změnila názor a nechtěla přímou demokracii. Ale referendum má svá pro i proti.

Chtěla byste, aby se hlasovalo o vystoupení z EU?

Myslím, že na to je ještě čas. Není možné, abychom dnes vystoupili. Jsem zastánce spolupráce V4 - abychom nezůstali jako sám voják v poli.

Chtěla byste tedy referendum o vystoupení z EU, nebo nechtěla?

Na to je ještě čas.

Takže chtěla, ale jindy?

Rozhodně bych byla pro, aby se takový krok probral s V4.

Aby vystoupilo zároveň s námi Maďarsko, Polsko i Slovensko?

Ano. Aby to nebylo tak, že odejdeme jen my. Nejsme Velká Británie, to je ostrovní země a království, má jinou ekonomiku.

Domníváte se tedy, že se může situace vyvinout k tomu, že Maďarsko, Polsko i Slovensko vystoupí z EU?

To vám teď nepovím, ale musí se s nimi takový krok probrat.

V Trikóloře to vypadá na velkou slávu, že mají poslankyni z SPD. Co s vámi získali?

Myslím, že pan Klaus má radost, že má už tři poslance - i když to není zas tak velký posun. Já jsem poznala pana Klause ve školském výboru, on mě taky, hodně jsme spolu jednali, on jako předseda – což už není - a já jako místopředsedkyně, což už taky dlouho nebudu. Hodně jsme spolu jednali na různých schůzkách a já jsem si tehdy říkala, že to je velmi chytrý člověk, který nad věcmi přemýšlí a vyzná se ve školství. A když ho vyhodili ze školského výboru, zastala jsem se ho a všimla si toho spousta lidí. Mně se na panu Klausovi líbí, že co má na srdci, to má na jazyku. Odpoví na všechno, ale není to takové „to kde všude jsem byl a co všechno vím“ - jedná upřímně.

Co pro vás je v Trikolóře jiné než v SPD?

Jsem loajální člověk, když do něčeho jdu, tak po hlavě a nedívám se kolem. Ale v SPD jsem se musela už delší dobu k loajalitě přemlouvat. A když jsem pak viděla články Trikólory na Facebooku a rozhovory s panem Klausem, musela jsem se přemlouvat víc a víc. Jiné je pro mě to, že věřím, že Trikolóra chce opravdu věci změnit: chce vládnout, nejen přežívat.

Jak jste to poznala?

Je to nové hnutí, ale má odborníky a cílí na ně. Má komise, chce mít kompetentní lidi. To je přece super.

Jak to chodilo v SPD v poslaneckém klubu s podporou vládní ANO? Jak se stane, že projde například nominant SPD do rady veřejnoprávního média? Kdo to domlouvá?

Ze začátku byla určitá domluva mezi hnutím ANO a SPD, když se sestavovaly výbory a komise. Vznikla domluva, že my budeme něco tolerovat a oni budou něco tolerovat. Díky tomu jsem i já mohla být místopředsedkyní školského výboru. Postupem času se vyvinula dohoda, že budeme pro něco hlasovat – nesmělo to tedy být proti našemu programu – a oni pak na oplátku hlasovali pro náš návrh, třeba teď pro návrh zákona o dávkách v hmotné nouzi. To byla vždycky dohoda na klubu.

Kdo vám řekl, jak to je a jak máte zvedat ruku?

Předseda klubu Fiala. Vždycky se ptal, jestli s tím máme nějaký problém, to zase ano. Říkal nám, že existuje dohoda a jestli jsme pro, abychom třeba podpořili nějakého člověka do nějaké rady.

A ozývali se lidé z klubu, že vidí věci jinak?

Ozvat se dá, samozřejmě. Chodilo to tak, že nám odprezentovali, co bude a co by bylo dobré podpořit - a pak padla otázka, jestli k tomu ještě někdo něco má. Ale bylo to takové „Tak ještě něco rychle? Za chvilku je tiskovka“ - moc prostoru nebývalo.

Když se rozpadl Úsvit a byly velké nejasnosti kolem vyvádění peněz ze strany, neříkala jste si tehdy, že je to podivné?

Ne. Já jsem panu Okamurovi úplně věřila, že je všechno v pořádku.

Dosud tomu věříte?

Věřím panu Okamurovi.

Než jste odešla, měla jste povědomí o hospodaření SPD?

Ne, jako řadový poslanec do toho nevidím víc než ostatní lidé. Vidím transparentní účet, kde je vidět, kdo tam vložil peníze. I já sama jsem na něj vkládala peníze.

Jaké a proč?

To byla moje vlastní iniciativa. Párkrát jsem vložila několik tisíc korun jako dar. A jednou jsem vložila velký dar, úplně na začátku. Dala jsem před sněmovními volbami v roce 2017 dar sto tisíc.

Kde jste tolik peněz jako dvaadvacetiletá studentka vzala?

Půjčila jsem si je od své babičky. Mám hrozně hodnou babičku.

To bylo za to, že jste se stala jedničkou na kandidátce?

Ano. Byla domluva, že by bylo vhodné, aby lidé, kteří jsou lídry, dali takový dar. Bylo to odstupňované, u dvojky a trojky byla suma nižší. A já myslím, že to je správné, že takový člověk pak má větší motivaci v kampani, když ví, že vložil vlastní peníze.

Už máte splaceno?

Ano, babičce jsem to následně splatila.

Kdybyste se do sněmovny tehdy nedostala a neměla poslanecký plat, tak by se vám to splácelo o dost hůř…

To ano. Ale splatit bych to musela samozřejmě taky.

Babička je taky národovecky založená, souhlasí s vaší cestou?

Doufám, že moje rodina volí mě. Fandí mi. Protože mě znají a vědí, že nejsem lhářka.

Takže nikdo v rodině se neozval, co to děláš. Neříkal třeba slova typu „proč se dáváš k nahnědlé straně“, jak o SPD mluví její kritici?

To úplně ne. Vždycky říkali, že to je moje rozhodnutí -  a že hlavně já musím vědět, proč to dělám.