Ministr pro evropské záležitosti: Konečná s Turkem předvedli famózní výkon

Starostové si v pondělí odhlasovali dvě jména coby nominace na post eurokomisaře – Jozefa Síkelu a Danuši Nerudovou. Teď tedy čeká klíčová debata koalici, potažmo vládu. Jak se vyvíjí?

Probíhá na mnoha úrovních. Bohužel část věcí se dostává do médií zkresleně, nepřesně a velmi často se škodlivým důsledkem, protože jsou věci, které v médiích být nemají. Naším zájmem je, aby to přes všechnu komplikovanost netrvalo dlouho. 

A budou tedy postupovat rychle?

Každopádně není příliš možnost otálet. Premiér by podle mě měl nyní co nejrychleji svolat jednání předsedů, kde by se vše mělo probrat, asi by nebylo šťastné, abychom návrh položili na stůl přímo až na vládě, takhle to nemůže fungovat. Čili předsedové by si měli vzájemně vyjasnit pozice – a buď se podaří souhlas získat, a pak by to na vládě mohlo proběhnout třeba za týden, nebo se to nepodaří, a pak jednání budou dlouhá a budou bolet. 

Máte jako Starostové informace od premiéra, o jaká portfolia v Evropské komisi usilujeme?

Takhle jednoznačně to nejde říci, ještě ani nevíme, jaká portfolia přesně budou na stole. Druhá věc je, že my tady ne úplně přesně a racionálně mluvíme o silných a slabých portfoliích. Tak to podle mě nestojí, kdybychom mluvili o prestižním portfoliu, rozuměl bych tomu víc. Důležitější je podle mě osobnost a kvalita eurokomisaře. Není tam, aby prosazoval zájmy Česka, ale aby byl kvalitním a respektovaným komisařem. Předvedla to Věra Jourová. Zejména ve svém druhém období, kdy už byla obohacena pěti lety v úřadu, byla schopná stát se velmi respektovanou a uznávanou partnerkou pro všechny ostatní, přestože její portfolio vypadalo na začátku jako slaboučké.  

A premiér tedy usiluje o co?

Říká, že máme zájem o silné portfolio, což odvozujeme z našeho velmi úspěšného předsednictví a z naší role v rámci reakce na ruskou agresi na Ukrajinu. Ministr Síkela se zase osvědčil v rámci zvládání energetické krize a tak dál. Tohle všechno jsou atributy, které Česku pomáhají a dávají mu právo žádat viditelné, dobré, silné a atraktivní portfolio. Jak to nakonec dopadne, je ale otázka. Na neformální večeři v Bruselu se už začaly karty trošku rozdávat. Musíme si ale uvědomit, že zájmů, které bude potřeba uspokojit, bude strašně moc. Jestliže krystalizuje situace, kde na klíčových postech EU není žádný Ital, Španěl ani Francouz, dá se předpokládat, že Italové, Francouzi a Španělé budou muset dostat nějaké tzv. silné portfolio. A jestliže se v nabídce objeví jména jako Radosław Sikorski nebo Maroš Šefčovič, jde v kontextu Evropské unie o těžké váhy. A atraktivních portfolií zase není tolik, aby na každého vyšlo to jeho vysněné.

Do toho si ale právo nominovat kandidáta na eurokomisaře nárokují také Piráti. Vy to odmítáte a říkáte, že jde o dohodu Starostů a Petra Fialy, nikoli o dohodu Pirátů, STAN a Petra Fialy.

To opakovaně potvrdil hlavně sám premiér a stejně tak to potvrzuje Vít Rakušan. Rozumím tomu, proč Piráti vytahují tuhle kartu, hrají svoji vnitrostranickou hru, ale přímí účastníci dohody potvrzují, že to bylo explicitně pro Starosty, kteří měli v tu chvíli 33 poslanců. Jde o dohodu, u které Piráti nebyli, a nemůže jimi tedy být interpretována v jejich prospěch.  

Byl tam Petr Fiala, Vít Rakušan a Věslav Michalik?

Přesně tak. Byla to součást jednání o celém balíku postů. Já u debaty taky nebyl, ani já nemám právo ji interpretovat, znám jen výsledky z druhé ruky. Ale od těch, kteří u toho byli, vím, že nikdo nikdy neříkal, že by byli ve hře i Piráti. 

O té dohodě už více než rok slýcháme. Co bylo její podstatou? Co jste jako Starostové nabídli Petru Fialovi, že vám na to kývl?

To neumím říct, ale mám za bernou minci, že když už to vypadalo, že si všechno sedlo, vytáhla se tahle karta. A za nějaký předchozí vstřícný krok ze strany Starostů vůči Spolu padla dohoda o nominaci. Nicméně musíme si uvědomit i současnou interpretaci ODS: my sice máme právo nominovat, ale nemáme nikde zaručeno, že to vláda schválí. Navíc tedy volby nedopadly pro vládní koalici zvlášť pozitivně, takže jsou všichni trošku nervózní. Bylo by fajn, kdybychom na to měli půl roku a nechali trochu usadit prach, ale čas nás tlačí. 

Kdyby se eurokomisařem stal Jozef Síkela, máte už alternativu na jeho ministerstvo?

Náhradníky máme, není to jedno jméno. Nejsme takoví amatéři, abychom jednoho z nejsilnějších ministrů poslali do Bruselu, aniž bychom měli náhradu. I s panem premiérem se debata povede tak, že pokud by to byl Jozef Síkela, bude chtít vědět, kdo by byl případně jeho nástupce. 

A vědí tito lidé, že jsou možnými nástupci Josefa Síkely?

Jistě, ale nechceme nikomu z nich dát polibek smrti, kdy je už začneme vystavovat tlaku médií, jestli na to mají, nebo nemají. V roce 2021, kdy jsme taktéž hledali náhradu na ministra průmyslu a obchodu, jsme byli v horší situaci, protože se nezdálo, že bychom byli schopní vygenerovat jméno z vlastních řad. Proto se sáhlo po Jozefu Síkelovi, který do té doby se Starosty neměl nic společného. Dnes jsme na tom líp. Například poslanci, kteří pracují v hospodářském nebo v rozpočtovém výboru, se toho za dva roky už hodně naučili. Navíc by po Jozefovi zůstal trochu jiný tým, než tam byl po ministru Havlíčkovi. Byl by výrazně loajálnější a ochotnější pomáhat případnému novému ministrovi či ministryni tak, aby nešlapali do minových polí. 

Vaše nominace jsou stranické, což pod vlivem eurovolebního výsledku, který zůstal za očekáváním, může na vládě narazit. Máte tedy v dalším sledu seznam nestranických osobností?

Samozřejmě. Historie nás učí, že takhle se to obvykle stává při nominaci eurokomisařů. Původní nominant najednou narazí, ať už je to ve vládě domácí, při nominaci v komisi anebo při grilování v parlamentu. Musí existovat plán B, případně C a máme je. Jen nejsou specifikované v tom, kdo je další v pořadí. Máme seznam jmen, ze kterého bychom pak vybírali a doufali, že druhý pokus bude lepší. 

Vraťme se k volbám. Co se Starostům nepovedlo?

Co se nepovedlo celé vládní koalici, bylo zabránit tomu, aby voliči pojali hlasování jako referendum o vládě. Zatím jsou analýzy na počátku, ale zdá se, že ze 600 tisíc nových voličů přišla spíš většina volit proti vládě než kvůli zásadním evropským tématům. Vláda na to nemůže být pyšná a nemůže na to rezignovat, musí tuto skutečnost brát jako výrazný vzkaz. A co se týče naší kampaně, čísla ukazovala, že jsme výborně začali a na začátku jara jsme byli na kýžených dvouciferných výsledcích. Pak se trend zpomalil, zastavil a začal klesat. Snažili jsme se tedy alespoň zvrátit pokles, což se asi podařilo. Ale kde se stala chyba, to v tuhle chvíli asi nikdo úplně přesně neumí říct.

Například šéf poslanců ODS Marek Benda je klidný a říká, že úspěch Motoristů sobě a Stačilo! se může hodit – mohou prý dále tříštit scénu a znesnadnit vstup do sněmovny protestním stranám a populistům. Je tedy aspoň v tomhle výsledek voleb pro vládu výhodný? 

U sněmovních voleb je samozřejmě zásadní otázkou, do jaké míry byl tohle úspěch jednotlivých silných osobností, tedy Filipa Turka a Kateřiny Konečné. Podle mě odvedli v kampani famózní práci, ale je otázka, jak jsou schopni se zapojit do sněmovních voleb a jestli budou mít po celé republice dostatek lidí, kteří by dokázali fungovat stejně aktivně. A ani jedno si neumím moc představit. Ale to je ještě strašně daleko a dynamika se několikrát změní: prázdniny, krajské volby, které to zase nějak otočí, a pak teprve začne pravá bitva o hlasy do sněmovních voleb. Bude na to rok, v němž každý z hráčů může odvést vynikající výkon, nebo udělat fatální chybu. V každém případě bych jako člen vládní koalice vzkaz z eurovoleb nepodceňoval: rozhodně není pozitivní. 

V čem předvedli Kateřina Konečná a Filip Turek famózní výkon?

V razanci svých vzkazů, v obrovském dosahu na sítích. To je fenomén, který dnes velmi často může rozhodnout. Ve všech vzkazech byli dostatečně srozumitelní, autentičtí, silní – a zjednodušující, což určitou část voličů samozřejmě může oslovovat víc než příliš sofistikované volební programy podávané suše a akademicky. 

Měli byste se tedy pokoušet o podobný styl?

Je samozřejmě otázka, kam až zajít v úsilí o získávání hlasů voličů, které jsme teď nepřesvědčili. Tedy v – řekněme – jakémsi zjednodušování nebo až v míře populismu. Neobrátíme se k nabídce jednoduchých řešení pro složité problémy, ale musíme se naučit sdělovat naše myšlenky se stejnou razancí a autenticitou, jako to dělali oni dva. 

Měli jste jednoho europoslance, teď máte dva mandáty. Zároveň byl váš potenciál mnohem vyšší, měli jste na to i nový marketingový tým. Neublížilo vám, že jste si v posledním týdnu vybrali za cíl právě Filipa Turka? A naopak – nepomohlo to jemu?

Úbytek voličů jsme odvozovali hlavně od úbytku sledovanosti nebo dosahu na sítích, který nastal právě v období před „vymezením“. Naopak v posledním týdnu se ho podařilo zastavit, na rozdíl třeba od Pirátů, kteří oproti očekávaným 12 procentům skončili s polovinou. My jsme v posledním průzkumu trošku vyděšeně zjistili, že jsme spadli pod 10 procent, byli jsme někde na 8,5 procenta –a nakonec jsme získali 8,7 procenta. 

Říkal jste před volbami, že pro Danuši Nerudovou coby kandidátku na eurokomisařku bude plus, pokud by udělala dobrý osobní výsledek. To se ale nestalo.

Proti Danuši Nerudové se často vznáší námitka, že nemá exekutivní zkušenost, že jejími konkurenty v boji o místo eurokomisaře budou premiéři, bývalí premiéři nebo šéfové silových ministerstev. A že by pro ni bylo velkou výhodou, pokud by dosáhla vynikajícího výsledku. Vít Rakušan o tom takto mluvil s Ursulou von der Leyen, že by pro ni byla kombinace akademické zkušenosti a odbornosti s vynikajícím výsledkem ve volbách silnou protiváhou vůči zkušenostem z exekutivy. Tohle kritérium se jí ale nepodařilo naplnit tak, jak jsme chtěli. 

Danuše Nerudová přitom řekla, že bez ní by Starostové balancovali na hraně volitelnosti. Souhlasíte?

Moc ne. Danuše mi shodou okolností během víkendu volala a snažila se vysvětlit, že titulek je nešťastný, že to takhle nemyslela. Po volbách, zejména když nedopadnou podle očekávání, se samozřejmě vyrojí spousta spekulací a bohužel často i vzájemného obviňování a hledání viny. Nemyslím si, že by se teď dalo nějak exaktně prokázat, kolik hlasů nám přinesla, a kolik voličů naopak odradila. Je zjevné, že její elektorát, s nímž do voleb vstupovala, se úplně nekryl s tím naším, tedy že přinesla svoje voliče. Na druhou stranu je možné, že nějakou část našich potenciálních voličů přece jen její chování nepřesvědčilo, a skončili asi ne u opozice, ale velmi pravděpodobně v náruči Spolu. I za sebe jsem několikrát říkal, že kdybych byl nerozhodnutý a čtrnáct dní před volbami dostal vzkaz, že Spolu je schopné porazit Babiše, asi bych jako prodemokratický volič vsadil na to, že pomůžu Spolu ho potřetí porazit. To nakonec nevyšlo, ale i to nám nepochybně nějakou část voličů odehnalo. 

Čím si vysvětlujete, že je Danuše Nerudová tak častým terčem?

Když se vydáte na vrcholné pozice, musíte počítat s tím, že se stáváte terčem. Danuše možná trošku klame tělem, vypadá zranitelná a křehká, asi proto mají machistické typy jako pan Turek pocit, že si na ni mohou dovolovat. Ale ona taková není – a je otázka, jestli vyvolává negativní reakce tím, že vypadá slabě, anebo naopak: jestli v ní všichni ti, kdo na ni útočí, vycítili nebezpečí, které představuje. Vzpomeňte si, když se objevila zpráva, že bude kandidovat za nás: právě v tu chvíli na ni nastal obrovský hon. I ti, kteří by ji sami bývali chtěli na kandidátku, pochopili, že je pro nás velké plus. Disponovala opravdu obrovským zázemím, na sítích měla desítky tisíc podporovatelů, armádu dobrovolníků, kteří s ní všude jezdí. To všechno jsou přínosy, které se do kampaně hodí a všichni si to uvědomují. Ti, kdo usilují o velmi podobný segment voličů, a na druhé straně ti, kdo atakují vládu a pro něž se může zdát viditelným a snadným terčem. Tohle všechno se asi sešlo dohromady.