Tři muži a domácí násilí

Na podzim loňského roku posuzoval Nejvyšší soud jednu z trestních kauz domácího násilí. Výsledné rozhodnutí soudního senátu stojí za pozornost odborné i laické veřejnosti. Jeho důsledky v konkrétním případě můžeme vysledovat právě nyní, kdy soudy nižší instance rozhodly na základě závazného právního názoru Nejvyššího soudu.

Rozhodnutí naší nejvyšší soudní autority může ovlivnit i další směřování trestní praxe v kauzách domácího násilí. Tento text tedy vznikl s myšlenkou polemizovat s úvahami, které vedly Nejvyšší soud ke konstatování, v jakém případě se o trestné domácí násilí vůbec nejedná, případně kdy o tom vznikají důvodné pochybnosti. Článek není jakýmsi opravným prostředkem svého druhu. Nemůže konstatovat, zda se v konkrétní věci, ve které Nejvyšší soud rozhodoval, obviněný dopustil trestného činu, či nikoli. Předmětem zhodnocení jsou závěry naší nejvyšší soudní instance v kontextu informací dostupných ze soudního projednávání případu.

Abychom lépe porozuměli podstatě věci, je vhodné připomenout, co pojem domácí násilí znamená a kdy se může stát předmětem trestního řízení. Jednotící definici domácího násilí v českém právním řádu nenajdeme. Teorie tento sociálně patologický jev obvykle definuje jako násilí, k němuž dochází mezi blízkými osobami žijícími ve společné domácnosti, přičemž vzájemné role těchto osob jsou v rámci násilného vztahu neměnné – jeden z aktérů je stále osobou ohroženou a druhý osobou násilnou. K násilí dochází téměř zásadně v soukromí. Současně jde o násilí opakované, dlouhodobé. Formy násilí mohou být fyzické, psychické, emocionální, sociální, sexuální či ekonomické.