Sedmdesát let napravování omylů

Krátce po šesté hodině večerní si pan V. P. vyslechl od policie sdělení obvinění z trestného činu porušování domovní svobody a krádeže. O pár minut později proletěl zavřeným oknem do dvora policejní služebny v brněnském Králově Poli. Následujícího dne na následky pádu z druhého patra v nemocnici zemřel. Dodnes se spolehlivě nedozvíme, k čemu onoho červnového dne roku 2002 skutečně došlo. Jednalo se o nepovedený pokus o útěk, trpěl V. P. sebevražednými sklony, nebo se na chodbě strhla potyčka? Na základě vyšetřování Inspekce ministra vnitra byla trestní oznámení pozůstalých proti příslušným policistům odložena. Tento závěr však ve známém rozsudku zpochybnil Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku a pozůstalí se dočkali odškodného.

Letos si připomínáme 70 let od přijetí Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, na jejímž základě Štrasburský soud rozhoduje. Za tu dobu výrazně pozvedl procesní garance lidských práv napříč celou Evropou, Českou republiku nevyjímaje. Právě s odkazem na Evropskou úmluvu byla opuštěna praxe vyšetřování policejních excesů Inspekcí ministra vnitra. To přece často probíhalo za účasti policistů, kteří sami měli být vyšetřováni, což také vadilo Štrasburskému soudu. Vláda proto zřídila Generální inspekci bezpečnostních sborů, jež disponuje lepšími zárukami nezávislosti a nestrannosti. Zároveň Ústavní soud převzal do své judikatury požadavky Štrasburského soudu na podobná šetření. Bez naplnění přesně definovaných kvalit nelze vyšetřování vymezených trestných činů považovat za tzv. účinná, a proto ústavně souladná.

V USA teď můžeme v přímém přenosu sledovat selhávání kontrolních mechanismů postupu policie, jež přispívá ke ztrátě důvěry ve stát a k hlubšímu rozdělení společnosti. Stejně jako četné oběti policejní střelby v USA patřil i V. P. k minoritě, proto bez důvěryhodného přezkumu jeho úmrtí bylo možno těžko očekávat bezrozporné přijetí takové události ostatními příslušníky menšiny. K jednotlivým excesům může dojít samozřejmě kdekoli, ale díky Evropské úmluvě se na naší straně Atlantiku můžeme dovolat nezávislého přezkumu ať už na vnitrostátní úrovni nebo ve Štrasburku.

Podobným katalyzátorem změn byla Evropská úmluva i v dalších oblastech českého práva – podnítila vznik Nejvyššího správního soudu, usnadnila odškodnění za zdlouhavá soudní řízení, zamezuje předávání dětí do ústavní výchovy jen z důvodu nemajetnosti rodičů či přispěla ke zpřísnění přezkumu vzetí obviněných do vazby. Dnes už patří Česká republika v Evropě do skupiny zemí s malým počtem stížností ke Štrasburskému soudu a se sporadickými odsuzujícími rozsudky.

Štrasburský soud se však respektu netěší všude. Před nedávnem ukázalo Turecko a Rusko, že jsou kdykoli ochotny snížit či úplně zablokovat svůj příspěvek do společného rozpočtu, z něhož je soud financován. Státy propadající se do autoritářství se stávají výzvou pro už tak přetížený a pomalý soudní mechanismus. V mnoha demokratických zemích zase vázne proces promítnutí rozsudků do praxe a zavedení nezbytných změn. I v České republice se o zřízení nezávislé kontroly policie mluvilo několik volebních období. Dodnes nejsou pravidla účinného vyšetřování zcela zažita a fungování Generální inspekce bezpečnostních sborů není přijímáno bez výhrad.

Při příležitosti 70. výročí Evropské úmluvy se zároveň naskýtá České republice příležitost ukázat, že to s dodržováním lidských práv myslíme vážně. V těchto dnech začíná proces výměny českého soudce, podílejícího se na rozhodování Evropského soudu pro lidská práva. Do přísně sledované volby bychom měli poslat kandidáty, kteří jsou nejenom odborně zdatní, ale nebudou se bát vynášet i nepopulární rozsudky, bude-li to třeba. Sebevědomí může vláda ukázat právě tím, že se nezalekne nominovat kandidáty, kteří by na ni mohli být později přísní. Těžit z toho můžeme všichni.

Autor je vedoucím analytického odboru Ústavního soudu