Páv Viktor Orbán a jeho cesty světem

Bylo to velké překvapení, když Viktor Orbán ohlásil svou cestu do Kyjeva. První válečnou a čerstvě v roli premiéra předsednické země Unie, což sice v praxi nic neznamená, ale je možné tomu sousloví přiřknout symbolický význam. Maďarský nezávislý tisk už začal spekulovat, zda Orbán neotáčí svou proruskou politiku, či zda spíš není nucen ji otočit. Konečně, zaznělo z jiných evropských měst, i on, hlasatel ruské verze nedávných dějin a blízké budoucnosti, navštívil oběť ruské agrese. Na budapešťském hradě se maďarský premiér a jeho okolí tím vším museli dobře bavit, když záhy po návratu z Ukrajiny jeho úřad oznámil cestu do Moskvy, a aby překvapení dorazil, vyrazil do Pekingu.

Můžeme před začátek vytknout a nevyloučit, že vše je diplomaticky komplikovanější. Že premiér Orbán plní nějakou unijní úlohu, že jeho postoj k ruské válce je sice autentický, ale získal si díky němu nějaké postavení a může pracovat jako prostředník, k čemuž se nabízí od začátku ruské agrese, jen o to zatím nikdo nestál. Možná, že to vše je naplánované předem a rozhořčení unijních sousedů nad jeho setkáním s Putinem a Xim je hrané a je součástí úskoku. Může být. A nejspíš, říká zkušenost s politikou maďarského premiéra, není.