Stát se Josefu Mašínovi klaní, jeho dům však nechává padat

Bílá barokní brána statku na kraji Lošan září přes březový hájek zánovní bělobou. Vedle brány do stavení, kde se narodil a prožil mládí hrdina protinacistického odboje Josef Mašín, leží u památníku s jeho jménem pár věnců. Pozůstatky zářijové pietní slavnosti, při níž se tu pravidelně vzpomíná na vlastenectví a čest jednoho z největších českých hrdinů.

Ta brána a pomník jsou ale jediné opravené části statku, dala je před třemi lety spravit a natřít Zdena Mašínová, dvouosminová majitelka gruntu a dcera Josefa Mašína. Zbytek stavení je v bídném stavu: bortí se střecha, padá omítka, profukuje tu, vlhkost zničila vnitřek domu, do jehož údržby už desítky let nikdo neinvestoval.

Z šesti osmin statek vlastní od roku 1992 stát, do té doby ho měl celý – rodině ho v 50. letech vzali komunisté, pak přešel na státní statek, po roce 1989 ho dostal do správy Státní pozemkový úřad. Zdena Mašínová v restituci získala dvě osminy v roce 1992, její bratři Josef a Ctirad nerestituovali nic, protože neměli české občanství; jejich díly (podle přání otce měl mít každý ze synů po třech osminách) tak zůstaly státu.

Ve stavu tísně

Ústavní soud v září rozhodl, že by měla rodina Mašínových získat statek po svém slavném předkovi celý - a kolínský soud, který bude brzy o sporu rozhodovat, by se toho měl držet. V roce 2012 napadla Zdena Mašínová u soudu smlouvu, v níž otec těsně před svým zatčením přepsal statek na nezletilé děti, aby nacisté nemohli rodinu vyhnat. Důvodem pro zrušení smlouvy, která v roce 1942 skutečně zachránila vdovu po popraveném generálovi a jeho děti před bezdomovectvím, má být, že to udělal ve stavu životní tísně, s gestapem za patami. Nové řízení by mělo do dědictví zahrnout všechny děti (včetně poslední vůle zesnulého Ctirada) a statek by měl mít na zvonku znovu napsáno jméno Mašínovi.

„Chceme tam udělat muzeum našeho otce a jeho druhů v boji proti nacismu a taky připomenout třetí odboj mých bratrů a jejich přátel,“ plánuje Zdena Mašínová.  Dům je třeba opravit zgruntu. Roky v něm bydleli lidé, kteří k němu neměli vztah, podnájemníci zemědělského družstva, poslední roky už nikdo.

Je to trochu záhada: každé září se přijdou politici a reprezentanti státu poklonit památce hrdiny před dům, který stát převážně vlastní, ale nechává ho padat. „Pro Státní pozemkový úřad jako zástupce státu je problematické, resp. nemožné investovat veřejné prostředky do správy nemovitosti, která není ve výhradním vlastnictví státu při současně probíhajícím komplikovaném a letitém soudním sporu o určení vlastnictví. Do doby pravomocného rozhodnutí soudu o určení vlastnictví není možné do předmětné nemovitosti investovat,“ vysvětluje v e-mailu mluvčí Státního pozemkového úřadu Monika Machtová, proč stát nedal do domu za posledních 25 let ani korunu.

Že dvě osminy vlastní Zdena Mašínová, která poslední čtyři roky vede spor i o „státních“ šest osmin, tedy úřad zastavilo, aby se o dům jakkoliv staral. Třeba tím, že v něm bude větrat, občas vysaje vlhkost, vymaluje nebo vymění kus střechy. Ony osminy jsou totiž rozděleny tzv. ideálně, což znamená, že nelze pevně rozdělit, odkud pokud je „Mašínovo“ a odkud pokud „státní“ – na každé tašce či každé cihle leží zátěž pro stát.

Velký dluh

„Když budete s někým spoluvlastnit auto a nebudete si jistá, že ho nakonec ten druhý nezíská celé, budete investovat do výměny motoru?“ ptá se tisková mluvčí Mašková, „to asi ne.“  Zní to asi logicky, ale ne každý takový majetek je spjat s českou historií - a navíc v takových případech přichází na řadu obvykle domluva, o kterou se tady stát nepokusil. A nepokusila se ani Zdena Mašínová. Když opravovala a natírala barokní bránu, nepožádala stát, ať přispěje. „To mě ani nenapadlo. Vím, že se o to vůbec nestarají a nemají o údržbu domu zájem, nikdy mě s ničím neoslovili. A velká většina je přece jejich,“ říká.

Jedním z těch, kdo se byl letos poklonit památce generála Mašína, je ministr Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL)  - za branou, kudy se s povozem kdysi do statku vracel Josef Mašín, z domu zahlédl jen část, dovnitř se z pochopitelných důvodů hosté dívat nechodí. Stejně tak se u domu léta klaní zástupci senátu, ministerstva obrany, vlády. „Je to velký dluh, že stále nejsou dořešeny křivdy minulosti, že se stále táhnou,“ říká ministr v telefonátu ze zahraniční cesty, „nechat ten dům hrdiny ve správě státu takhle zchátrat je pocitově strašné. Nevím teď, co se s tím dá dělat, ale asi by stálo za to zkusit to ještě rychle napravit.“

Jestli stát najde způsob, jak vrátit Zdeně Mašínové a její rodině dům v přijatelnějším stavu, než do jakého ho nechal za posledních 25 let dojít, ovšem není jasné. Ani to, zda se o to po případné intervenci ministra Bělobrádka pokusí. Zdena Mašínová přesto s nadějí vyhlíží den, kdy konečně bude moci do rodného stavení svého tatínka vstoupit jako do vlastního.

A má už i plán, jak se o dům starat: „Máme takovou představu, že by se výnosy z pronájmu polí, které ke statku patří, investovaly do rekonstrukce statku a památníku našeho otce,“ říká. „Bude to velká investice, protože komunisté ten dům ničili a chátrání pokračovalo i po roce 1989. Ale to se nedá nic dělat, dobrý hospodář se přece o svůj majetek postarat musí.“

Reportáž z Lošan přináší nový Respekt 44/2015 pod titulkem Dávno, které trvá dodnes