Slovensko a konec nevinnosti

Je to šílená a tragická zpráva, kterou se jen tak nepodaří vstřebat. Zavraždění mladého investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně je útokem na samé základy demokratické společnosti. Rozhodné odsouzení, které zaznívá od všech politiků na Slovensku, je proto třeba přivítat. Stejně jako vyjádření slovenského policejního prezidenta, že nyní už budou brát výhrůžky novinářům vážně.

Vražda zároveň připomíná jeden fakt, který je s novinářskou prací spojen. Myslím tím křehkost této profese. Novináři nemají ochranku, nechrání je policejní průkaz, nedisponují vyšetřovacími pravomocemi, nenosí po kapsách zbraň. Řada novinářů se vydává pátrat do nejtemnějších koutů společnosti - a jediné, co je chrání od tragického konce, je cosi jako nepsaná společenská smlouva, že novináři se nelikvidují.

Ne proto, že by někdo nechtěl, ale proto, že ví, že to přinese rozhodnou reakci státu. Jinými slovy, že si každý raději takový útok na žurnalisty rozmyslí, protože bezpečnostní složky a politici si neodpočinou, dokud pachatele nestihne tvrdý trest. Tak to funguje v zemích, kde si uvědomují význam nezávislých novinářů. Slovensko už nyní ví, že tohle “tabu” bylo prolomeno. V tomto ohledu už nebude tamní společnost nikdy stejná – ale o míře škod rozhodne rychlé vyřešení případu.

Za redakci Respektu vyjadřuji rodině zavražděných upřímnou soustrast. Naše myšlenky jsou však se všemi slovenskými kolegy.