O čem mluvili světoví lídři: Evropa nechce technologickou válku s Pekingem, Západ slábne

V Mnichově se o víkendu odehrál 56. ročník největší konference o bezpečnosti a zahraniční politice. Přes třicet státníků, stovka ministrů vnitra a obrany, šéfové tajných služeb i generálové diskutovali v hotelu Bavorský dvůr o hlavních bezpečnostních výzvách současnosti a Respekt byl jako každým rokem na místě. Zde jsou čtyři body, které hýbaly letošním rokováním (podrobnější analýzu najdete v příštím vydání Respektu):

1. Čína, Čína, Čína: Z prohlášení amerických hostů, ať už se jednalo o republikánského ministra zahraničí Mika Pompea nebo o demokratickou kongresmanku Nancy Pelosi, bylo zjevné, co je americkou bezpečnostní prioritou. Nikoli Blízký východ, nikoli Rusko, nikoli terorismus - ale Čína a její rostoucí moc, zvláště na poli nejmodernějších technologií. Není už přehnané mluvit o začátku technologické studené války. V této interpretaci se mimochodem vzácně shodují americká vláda i opozice: Pompeo, Pelosi i ministr obrany Mark Esper znovu naléhavě apelovali na evropské spojence, aby nepouštěli do své nově budované 5G digitální infrastruktury čínské firmy, tedy Huawei.

2. Různé priority USA a Evropy: Ovšem většina EU - zdá se - nechce mít s touto technologickou studenou válkou nic moc společného. Zatímco USA považují Čínu jako hlavní bezpečnostní hrozbu, Evropané nikoli. “Ještě nikdy na této konferenci nevnímali Američané a Evropané bezpečnostní rizika tak rozdílně. Vrcholní diplomaté EU a evropských států ve svých vystoupeních věnovali pozornost Libyi, neklidnému pásmu Sahelu na jih od Sahary, vztahům s Ruskem či íránské jaderné dohodě. „To je pro mě hlavní poselství letošního ročníku,” řekl kroužku novinářů v tiskovém středisku Ian Bremmer, politolog a šéf konzultantské firmy Eurasia Group, která se zabývá analýzou globálních rizik. “Pro USA je Čína jasnou top prioritou. Evropané věří, že s Čínou nějak můžou vyjít a vůbec nemají jasno v tom, co je tedy jejich hlavním tématem.”

3. Nové dimenze bezpečnosti: Pravidelný návštěvník Mnichovské bezpečnostní konference nemohl přehlédnout proměnu agendy, k níž během let došlo. Některá z velkých témat minulých let se z hlavního sálu přesunula do méně navštěvovaných vedlejších - ačkoli nebyla vyřešena (Ukrajina či studená válka mezi Íránem a Saúdskou Arábií). Jiné dřívější priority zcela zmizely, o Sýrii se například na veřejných panelech vůbec nemluvilo, ačkoli v tamní provincii Idlíb právě probíhá jedna z nejhorších humanitárních krizí v osm let trvající válce. Naopak vysoko na agendě letos byly bezpečnostní důsledky klimatických změn a bezpečnostní důsledky informační revoluce. Jedním z hlavních hostů konference byl šéf Facebooku Mark Zuckerberg a hlavní sál byl zaplněn i při následné debatě o “big data”, tedy datové revoluci. Zuckerberg například řekl, že pozoruje dva nové trendy: informační operace na sociálních sítích už nevedou jen státy, ale i domácí skupiny, třeba politické strany, dále se prý zpravodajské operace hůře odhalují, protože jejich organizátoři po sobě lépe mažou stopy.

4: Důraz na slabiny: Z programu i podkladové studie ke konferenci byla zjevná snaha věnovat se nejen vnějším hrozbám, ale také slabinám Západu. Svět se totiž - jak říká ředitel mnichovské konference Wolfgang Ischinger - „stává méně západním a současně se i Západ stává méně západním“. Západem nemyslí nějaké etnikum, zeměpisný region nebo uzavřenou kulturní skupinu, ale ideje liberální demokracie. Tedy dělbu moci, ochranu menšin a lidských práv, důraz na mezinárodní spolupráci, právní stát a sílu institucí. “Pro NATO možná není nejvíce nebezpečný nástup konkurenčních mocností nebo nestabilita v sousedství, ale vzestup neliberálních sil uvnitř Západu a nestabilita v jeho kolektivní psychice,“ píše se ve zmíněné podkladové studii o politicích typu Donalda Trumpa, Recepa Erdogana nebo Viktora Orbána (více v komentáři v aktuálním tištěném Respektu).

Mnoho debat se tak zabývalo otázkou, jak to změnit a jak Západ znovu posílit. Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová například hovořila o chystaném evropském dialogu s občany, jenž by měl vést k návrhům na reformu EU. Šéf evropské diplomacie Josep Borrell pak naléhal, že by EU měla o zahraničních otázkách rozhodovat kvalifikovanou většinou, nikoli jednohlasně jako dnes. A pokud se to nepovede a akceschopnost Unie by v nějaké otázce byla ochromena kvůli blokádě několika málo států, ochotné země by měly postupovat společně samy (a ne pod vlajkou EU). Tak jako Francie, která s podporou několika dalších zemí začala střežit námořní plavbu v Hormuzském průlivu. Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová zase ve svém projevu apelovala na politiky: jejich odpovědností je společnost spojovat; nerozdělovat ji na elity vs. lid, město vs. Venkov a Západ vs. Východ. Francouzský lídr Emmanuel Macron řekl, že evropská diplomacie musí být podepřena větší vojenskou silou. Podpořil vznik jakési “Evropské rady bezpečnosti” za účasti Velké Británie, která by umožnila rychleji společně reagovat na aktuální mezinárodní krize, a hovořil o nutnosti evropské strategie i na poli jaderných zbraní.

Závěrem ještě seznam deseti konfliktů, kterých bychom letos podle International Crisis Group měli věnovat pozornost: