Táta je tabu

Do článku o listopadové generační výměně čínských vládců, který vyšel v aktuálním čísle Respektu, se nevešel pozoruhodný příběh otce budoucího čínského prezidenta. Jeho příběh však stojí za zmínku a proto vám ho teď nabízím.

Si Čung-sün byl komunistickým revolučním hrdinou a v 50. letech pracoval například jako vicepremiér. Pak ho ale Mao Ce-tung zavrhnul. Po dosti obskurním sporu o biografii jednoho zesnulého komunisty ho Mao ocejchoval coby kontrarevolucionáře. Si musel nejprve odejít z pekingské vládní čtvrti na řídící pozici do továrny a v polovině 60. let - po začátku Kulturní revoluce – musel na dlouhé roky do vězení.

Po konci maoismu se Si Čung-sün dočkal rehabilitace. V převratné době, kdy se Čína začala otevírat světu i tržním svobodám, se stal šéfem jihočínské provincie Kuang-čou – počátkem 80. let tedy vládl regionu, kde tehdy začala éra levného čínského exportu. Stál u zrodu první speciální hospodářské zóny, kam směly investovat cizí firmy, města Šen-čen, které se z rybářské vesnice změnilo v továrnu světa. Během osmdesátých let platil v čínských poměrech za liberála. Prosazoval jedny z dosud nejodvážnějších reforem, v roce 1989 ve vnitrostranických debatách odmítal brutální zásah armády proti demonstrujícím studentům. Musel kvůli tomu za trest odejít z politiky a v ústraní v roce 2002 zemřel.

Je to napínavý osud, který některé optimisty vede k naději, že i nastupující vládce Si Ťin-pching bude prosazovat reformy. Jenže kvůli tajnůstkaření čínského režimu nikdo neví, co si mocný syn vzal z osudů a názorů svého zesnulého otce. Sympatie k reformám? Nebo kruté roky otcova vězení jen způsobily, že za žádnou cenu nechce vybočit z mainstreamového uvažování komunistické strany?

Čínští cenzoři zatím tento rodinný příběh maskují. Zmínka o otci chybí i v oficiálním životopise Si Ťin-pchinga, který pro zahraniční média sepsala státní agentura „Nová Čína“ (Xinhua). A to ačkoli právě otcovy kontakty a pověst příslušníka „rudé aristokracie“ významně přispěly k jeho úspěšné politické kariéře.

Výmluvná je ještě jedna historka, kterou v únoru popsal deník The Washington Post. Napínavý život otce příštího čínského vladaře už několik let studuje zkušený oficiální historik se specializací na dějiny komunistické strany. Bez problémů vydal první část biografie, která líčila heroický, revoluční život Si Čung-süna do roku 1949. Vydání druhé části se ale zaseklo. Vymyslet oficiální, se státní propagandou slučitelné vyprávění o jeho roli během Kulturní revoluce a koncem 80. let je pro pečlivě vypiplanou oficiální propagandu důležitým úkolem. „Příliš mnoho lidí se snaží vnášet úpravy a doplňovat nové pasáže,“ postěžoval si reportérovi The Washington Post čínský historik, jehož knihu teď straničtí úředníci podrobně zkoumají. I taková maličkost pěkně odhaluje povahu čínského režimu, který se navenek prezentuje tak racionálně a pragmaticky.