Sovětský svaz dál žije v ulicích Addis Abeby

Internet je plný seznamů, přečíst si můžete „17 triků, které váš dům promění v luxusní bydlení“ i 9 věcí, které dělají úspěšní lidé v neděli večer“. Proč tedy neudělat aspoň miniseznam tří produktů, které se během cesty Etiopií zaryjí do paměti.

1. Modro-bílá lada: Sovětský svaz dál žije v ulicích Addis Abeby - a to v podobě dvacet i třicet let starých žigulíků, kterých po městě jezdí přes pět tisíc. Modro-bíle natřené taxíky jsou natolik typickým znakem hlavního města, že výrobce angličáků Burago dokonce nabízí jejich model pro sběratele.

Soukromí taxikáři za ta stará ojetá auta platí v přepočtu kolem sedmdesáti až sta tisíc korun, což je v etiopských podmínkách obrovská částka. Pochvalují si, že lady dobře jezdí v kopcovitém terénu metropole – jinak třetího nejvýše položeného hlavního města planety – a že v zemi trpící nedostatkem náhradních dílů se dají snadno opravit.

Lada má v Etiopii úžasnou historickou symboliku. Etiopie nikdy nebyla přímo kolonizovaná, nicméně byla nějaký čas v objetí dvou diktatur. Ve 30. a 40. letech 20. století ji okupovala fašistická Itálie, od 70. let byla spojencem Sovětského svazu. A žigulík v sobě nese právě tyhle dva státy: vyvinul ho italský Fiat, který později prodal licenci Sovětům.

Kvůli velké poptávce import žigulíků pokračoval i po konci studené války, kdy padl nenáviděný stalinistický diktátor Mengistu. Dovoz aut přes Holandsko nově organizovala společnost Ethio-Holland Car, která tím zbohatla natolik, že před sedmi lety začala vyrábět vlastní, první etiopská auta značky Holland Car.

Experiment s první pořádnou africkou automobilkou se ale nepovedl, firma letos zbankrotovala. Lady naopak po Addis Abebě jezdí dál, jen jsou rok od roku otlučenější.  

2. Plastové sandály: Pastevci na polích, děti na cestě do školy a farmáři při orbě půdy už nejsou bosí. Chudá část Etiopie má na nohách obuté křiklavě zbarvené plastové sandály. Zelené, žluté, růžové, červené…  Stojí v přepočtu asi dva dolary a ty sežene vlastně každý.

Tenhle malý nenápadný vynález – částečně vyráběný přímo v Etiopii, částečně dovážený z Číny - v minulých deseti letech výrazně zvýšil kvalitu života v těch nejzapadlejších místech Etiopie a vlastně celé Afriky. V hornaté krajině chrání chodidla před pořezáním ostrými kameny. Podrážka sandálů jistí krok i během každodenních blátivých výšlapů v období dešťů - spousta dětí umírala poté, co uklouzly a spadly do hlubokých srázů při náročné cestě do školy. Prostě ať žije plastový pokrok!

Etiopie vůbec sází na boty. Snaží se levnými platy dělníků přilákat výrobce obuvi - a první firmy z Itálie a Číny sem už skutečně část výroby přesunuly. V Addis Abebě také jedna místní podnikatelka rozjela vlastní designové boty soleRebels, které přes internet dodává do celého světa.

3. Ethiopian Airlines: Africké aerolinky vyvolávají strach a často není divu. Byl jsem na palubě letadla Air Congo, kam si cestující nesli motyky, rýče nebo desetilitrové demižony plné medu - a nebyl to zrovna uklidňující pocit. Stejně tak nebyl příjemný rozjezd na ranveji, která byla poničená jako krušnohorská okreska po pořádné zimě.

Ovšem Ethiopian Airlines jsou úplně jiným případem a naprosto oprávněnou chloubou východoafrické země. Tedy s jednou výjimkou: vloni společnosti nasadila trojí ceny pro vnitrostátní lety; jedny pro místní, druhé pro cizince, kteří do země přiletěli s Ethiopiany, a třetí - několikrát vyšší - pro cizince, kteří přiletěli s konkurenčními linkami. Pro peněženku návštěvníka dost nepříjemná věc.

Ale zpět k firmě, jejíž stroje létají už od roku 1945, kdy ji císař Haile Selassie – muž uctívaný rastafariány coby nový Mesiáš - s americkou pomocí založil. Šéfové, manažeři i piloti státem vlastněné firmy byli původně Američané, dnes v těchto pozicích pracují místní. Pozoruhodné je, že aerolinky velmi dobře fungovaly i v době, kdy v Etiopii snad nefungovalo vůbec nic jiného: stroje pravidelně létaly a přistávaly během hladomoru 80. let, během revolucí i válek.

Dokonce i stalinistický diktátor nechal v 80. letech nejprestižnější firmu v zemi řídit podle kapitalistických pravidel a nedosazoval do čelných pozic své lidi. Výsledek za to stojí: firma má jednu z nejmodernějších letek, přímo míří do osmdesáti zahraničních měst a pořád rozšiřuje vnitrostátní leteckou síť.

To se velmi hodí, protože Etiopie je jednou z nejhornatějších zemí světa, navíc rozlohou skoro třikrát větší než Německo, a autobusové cesty po serpentinách jsou často nekončící torturou. I pro Etiopany z rychle rostoucí střední třídy jsou vnitrostátní spoje poměrně levné a působí jako katalyzátor hospodářského rozvoje.   

Více o Ethiopian Airlines najdete zde. A pro zájemce o létání ještě dva články o low costech v Africe - tady a tady 

Cestu do Etiopie zprostředkovala organizace Človek v tísni