Haitský deník III.

Proč jsou některé státy chudé a jiné bohaté? Proč se některé země začnou rozvíjet, tak jako Jižní Korea, která ještě před padesáti lety patřila k nejchudším zemím světa a dnes už patří k deseti nejbohatším? A proč jiné státy, tak jako třeba Haiti, nedokáží protnout cyklus chudoby a po desítky let zůstávají na dně? Jsou to ty vůbec nejdůležitější otázky, na které mohou politologie a ekonomie hledat odpověď.

Haiti přitahuje pozornost vědců už dlouho. Kde nacházejí kořeny tamní permanentní krize?  

I. Nejintenzivnější a nejbrutálnější systém

Americký biolog a antropolog Jared Diamondzkoumal kontrast mezi Haiti a sousední, mnohem rozvinutější Dominikánskou republikou v jedné kapitole své knihy „Kolaps. Proč společnosti zanikají a přežívají“.

Haiti v 18. století patřilo ambiciózním Francouzům, byla to nejvýnosnější kolonie Nového světa, které se říkalo „perla Karibiku“. Území o velikosti třetiny Česka produkovalo 60 procent evropské spotřeby kávy a 40 procent spotřeby cukru. Práce otroků na území dnešního Haiti tehdy tvořila neuvěřitelných 25 procent celé francouzské ekonomiky.

Francouzi zde provozovali ten úplně nejintenzivnější a možná i nejbrutálnější otrokářský systém v Novém světě. Třetina otroků během prvních několika letech dřiny na Haiti zemřela.

Na tamní třtinové a kávové plantáže dovezli Francouzi tolik otroků, že na území dnešního Haiti žilo sedmkrát více obyvatel než ve dvakrát větší Dominikánské republice, která patřila upadající španělské říši.

Velký počet obyvatel způsobil nadměrné využívání haitské půdy a kácení lesů. V posledních padesáti letech kácení dále urychlila výroba dřevěného uhlí jako jediného zdroje energie pro chudé venkovany, a především neschopnost málo funkčních haitských vlád ekologickým škodám zabránit. Zmizely lesy, které by dokázaly zpomalit sílu vichrů i oslabit časté povodně a začalo docházet ke smrtelným sesuvům půdy. Z Haiti se lidským přičiněním stala země náchylná k živelným pohromám.

II. Obětí okolního světa

Haiti je také obětí okolního světa. Jestli se někde dá ukázat, jak v praxi vypadal imperialismus, tak právě na tomto ostrově. Haiťané jsou kvůli svým historickým zkušenostem dodnes velmi nedůvěřiví ke snahám cizinců přinášet do jejich země zvenčí různé reformy.

Nezávislé Haiti vzniklo v roce 1804 coby první černošská republika světa, je to jediný stát vzniklý z úspěšného povstání otroků. Jenže po vítězství otroků nad francouzskou armádou ve třináct let trvající válce ležela celá infrastruktura ostrova v troskách. Vznikl navíc „stát bez národa“, jehož obyvatelé od začátku jen těžko tahali za společný provaz. V nové republice žili lidé dovezení na otrokářských lodí z různých koutů Afriky a úzká elita mulatů, někdejších dozorců otroků na plantážích.

Podmínkou uznání nezávislého Haiti se v 19. století stalo splacení majetku bývalých francouzských otrokářů. Haiti tyto závazky, které v přepočtu na dnešní ceny odpovídaly více než 12 miliardám dolarů, splácelo až do 20. století.

Na splátky někdy mířila i polovina státního rozpočtu, což pochopitelně zbrzdilo rozvoj haitské ekonomiky. Byl to trest za to, že se Haiťané počátkem 19. století postavili tehdejšímu otrokářskému ekonomickému systému – stejně jako embargo, které proti Haiti vyhlásil americký prezident Thomas Jefferson ve strachu, že se rebelie rozšíří i mezi otroky na americkém jihu.

K historii Haiti doporučuji tuto novou knihu.

Recenzi od Adama Hochschilda najdete zde 

Škodlivé zásahy zvenčí pokračovaly i ve 20. století. Americká vláda Haiti dvacet let okupovala a během studené války podporovala krutou, antikomunistickou diktaturu otce a syna Duvalierových.

Dnešní problémy Haiti ale ovlivnily i vcelku nedávné zásahy do hospodářské politiky. Slabá haitská vláda na nátlak vlády Billa Clintona postupně snížila cla na dovoz americké rýže z 35 na 3 procenta.

V důsledku tohoto rozhodnutí místní trh zaplavila subvencovaná rýže z USA a zkrachovalo místní zemědělství, které živí většinu Haiťanů (Haiti bylo před 25 lety potravinově soběstačné).

Vesničané ztratili živnost a začali se rychleji stěhovat do hlavního města. Haiti dnes dováží 80 procent potravin a je naprosto závislé na výkyvech cen potravin na světových trzích. Bill Clinton se za tuto politiku Haiťanům později omluvil.

III. Nefunkční instituce

Jádrem problému Haiti je dnes ale skutečnost, že zde nefungují státní instituce. Nedokáží navrhnout a dotáhnout do praxe kroky, které by dlouhodobě snížily zranitelnost obyvatel přírodními katastrofami. Nedokáží se dohodnout na strategii, kterou by se mohly dlouhodobě řídit nevládní organizace a dárci rozvojové pomoci.

Haiti má vlastně už od 19. století státní struktury, které slouží takřka výhradně k obohacení politiků a k ochraně obchodních zájmů úzké, superbohaté elity.

Podle pozoruhodné studie z roku 2002, kterou si celou můžete přečíst zde http://www.nber.org/papers/w9259 , bylo osídlení nového světa Evropany jedinečným historickým experimentem pro studium toho, proč se některé společnosti rozvíjejí a jiné zaostávají. V 17. a v 18. století v Karibiku a Severní Americe vznikly úplně nové společnosti a je pozoruhodné sledovat jejich vývoj v příštích dvou staletích a srovnávat jednotlivé země.

Haiti bylo zpočátku nejbohatší kolonií, perlou Karibiku - dnes je nejchudší zemí regionu, de facto zhrouceným státem. Naopak dnešní Spojené státy, zvláště jejich neotrokářský sever, byl dlouho nejchudší kolonií, kam se stěhovali jen chudí emigranti z Evropy – později dosáhla dlouhodobého společenského, hospodářského i mocenského vzestupu. Proč k tomuto obratu došlo?

Podle autorů zmíněné studie na Haiti ideální přírodní podmínky vedli ke vzniku systému, který s pomocí plantážnické práce otroků generoval obrovský zisk. Charakterizovaly ho extrémní nerovnosti v majetku i v míře osobní svobodě (otroci vs. otrokáři). To se pochopitelně odráželo i ve státních institucích, které sloužily málo početné ekonomické elitě a pečovaly o zachování jejich privilegií – nikoli o blaho všech. Tato povaha institucí se – zjednodušeně řečeno – z otrokářského systému přenesla i do nezávislého Haiti, které se této tradice dodnes nedokázalo zbavit (podobný je osud většiny dalších zemí Karibiku).

Vývoj v nejchudší kolonii Nového světa, koloniích amerického severu, byl přesně opačný. Byla to ta Amerika, kterou ve své knize „Demokracie v Americe“ při srovnání s tehdejší Evropou tak obdivoval Alexis de Tocqueville. Země s tehdy nebývalou mírou ekonomické rovnosti, která se odrážela i v politické rovnosti. Státní instituce pečovaly o veřejné blaho, nikoli o prospěch elity, a umožnily tak snadné přejímání technologických novinek a dlouhodobý rozvoj země.

IV. Pakt s ďáblem

Čtvrtou teorii už několikrát zopakoval americký evangelický pastor Pat Robertson. Haiti je podle něj chudé, protože jeho obyvatelé uzavřeli „pakt s ďáblem“. Basta.

Reportáž o tom, jak vypadá Haiti tři roky po zničujícím zemětřesení čtěte v aktuálním čísle tištěného Respektu. Další díl Haitského deníku čtěte zítra na www.respekt.cz