O ženské síle

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Měří necelých 160 centimetrů, je jí čtyřiasedmdesát a s velkými brýlemi a laskavým pohledem vypadá jako babička, ke které chcete v neděli na oběd. Přitom jde o mimořádně silnou osobnost, která přes pokročilý věk pokračuje v náročné práci, neúnavně cestuje po světě a zároveň neohroženě vstupuje do nepřátelsky naladěné veřejné arény.

V posledních dnech při pohledu na polskou režisérku Agnieszku Holland přemýšlím o různých podobách síly a specificky o síle ženské. Filmařka čelí s pevným postojem a elegancí nekonečnému proudu hnusných útoků, které se na ni aktuálně valí za film Hranice od polských politiků, řady médií i široké veřejnosti. Neschovává se před nimi - byť nově ji doprovází ochranka, protože od slov k činům může být jen krok.

Přemýšlím o ženské síle a o tom, jak často otázku síly redukujeme na její fyzickou podobu, a to ještě jeden velmi specifický typ, tzv. sílu explozivní či zkrátka hrubou. Bez věty o tom, že ženy nemohou mít férové postavení ve společnosti či lepší platy, protože nefárají v dolech a obecně nevykonávají fyzicky náročná povolání, se neobejde téměř žádná debata o genderu.

Tenhle argument ale nedává smysl z mnoha důvodů. Jednak šichtu v dole by nezvládla ani většina mužů a dnes toto povolání vykonává velmi malá skupina lidí - podle posledních dostupných statistik z roku 2019 necelé půl procento mužů v ČR pracuje v těžebním průmyslu. Také není pravda, že práce vykonávané spíše ženami nejsou fyzicky náročné.

Pokud by výhodnější postavení bylo reálně podmíněno hrubou silou, na vrcholu společenského žebříčku by stál Karlos Vémola. V žádné vyvinutější společnosti tato rovnice neplatila, i v mnohem méně civilizované minulosti se reálná moc a vliv obvykle nesoustředila do rukou nejsilnějších jedinců. A nikdy to neplatilo ani konkrétně ve vztahu k ženám.

„Důraz na sílu svalů je problematický hned ze dvou důvodů,“ píše izraelský historik Yuval Noah Harari ve své knize Sapiens. Úchvatný i děsivý příběh lidstva. „Ženy většinou lépe snášejí bolest, hlad, nemoc i únavu a mnohé dokonce dokážou běhat rychleji a nosit těžší břemena než muži. (….) ženy byly navíc vyloučeny především z povolání, která fyzickou námahu vůbec nevyžadují (kněžství, právo a politika), kdežto dřinu na polích, v řemeslech a domácnosti vykonávaly stejně jako muži.”

Harariho slova o ženské schopnosti lépe snášet bolest či hlad v posledních letech doplňují nové výzkumy, které ukazují, že s ženskou silou to bude trochu jinak, i když ji zúžíme na čistě fyzickou podobu. Jak mi řekla v srpnu americká antropoložka Cara Wall-Scheffler, ženy mají relativně silnější nohy a širší pánev než muži. To znamená, že mají nižší těžiště, a díky tomu stabilnější chůzi. “(Ženy) jsou schopné ujít delší vzdálenosti s menší spotřebou energie než muži. Z evolučního hlediska to je klíčové, protože to znamená, že neplýtvají energií na chůzi a mohou ji využít k něčemu jinému,” popsala.

Další výzkumy pak dokládají, jak fyzicky náročné jsou tělesné funkce a procesy spojené s reprodukcí. Už jen přetrpět několik dnů v měsíci v menstruačních bolestech je výkon hodný úcty. Vědci zkoumající limity lidské odolnosti pak zjistili, že těhotenství je na úrovni nejnáročnějších sportovních disciplín. “Neexistuje energeticky náročnější aktivita, které by lidské tělo dokázalo vydržet po dobu devíti měsíců, než těhotenství,” řekl americkému deníku The New York Post evoluční antropolog Herman Pontzer, který přitom s kolegy a kolegyněmi ze severokarolínské Dukeovy univerzity zkoumal sportovce soutěžící v Tour de France, Ironmanovi nebo v závodu napříč USA, během něhož závodníci během čtyř měsíců uběhnou 96 maratonů.

Vědecký tým zkoumal, za jaké maximální energetické spotřeby může lidské tělo delší dobu fungovat. Použili tzv. bazální metabolismus (BMR), tedy objem kalorií nutných pro přežití v klidovém stavu. A za pomocí násobků BMR měřili, k jakému kalorickému výdeji dochází během stoupání cyklistů ve francouzských Alpách nebo během maratonských běhů. Maximální výdej, který lze vydržet dlouhodobě, stanovili na dvou a půl násobek BMR. Krátkodobě může být samozřejmě vyšší, během maratonu třeba až patnáctinásobný, ale není udržitelný po delší čas.  

U těhotenství jde 2,2 násobek BMR. Jinými slovy - ženy stráví zhruba 270 dní v režimu blížícímu se maximálnímu výdajovému limitu, který jsou lidé schopni dlouhodobě vydržet. A poté, co skončí tenhle těhotenský maraton, čeká je porod a následně péče o dítě, která nikdy nekončí. Jestli tohle není síla, tak co?

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter