V černé barvě do šedých časů

Od té doby, co jsem před pár týdny přečetl na serveru The Guardian článek o dalším z návratů a nové oblibě žánru darkwave, tak jeho vlivy slyším všude, kamkoli se vrtnu. A dělá mi to vlastně velkou radost. Žádný jiný styl dnes neprostupuje novou hudební produkcí tak silně – a tak vertikálně – jako právě darkwave.

Proniká do streamovaných popových hitů: zhlédnul se v něm jeden z objevů letošního roku, britský zpěvák a producent Artemas. Také se mu však více než kdy jindy daří v undergroundových klubech nebo jeho kouzlu propadají tvůrci ze zemí, které jsou obvykle – a neprávem – vnímané jako kulturní periferie. Na Spotify boduje producentský projekt Dionnyssus z uzbeckého Taškentu a turecká dvojice She Past Away si taky vydobyla velmi slušné renomé.

Darkwave v současnosti nezná hranice ani zeměpisné, ani komerční. Styl sám se přitom zrodil v polovině osmdesátých let na rozcestí mezi postpunkem, gotickým rockem a synthpopem. Klaustrofobická atmosféra, temná image, ale k tomu melodické refrény – to jsou ingredience, které charakterizovaly už debutovou desku nizozemských Clan of Xymox, kteří jsou považováni za zakladatele žánru, podobně jako kapela Malaria! ze Západního Berlína. Právě vedoucí osobnost Malarie!, hudebnice Gudrun Gut, podává v The Guardian velmi trefnou charakteristiku stylu, jenž bývá často osočovaný i milovaný za své chladné vyznění: „Vždy mě zajímal mozek a tělo,“ popisuje Gut. „Tělo pro nás zosobňovaly bicí, mozek byl syntezátor,“ dodává k charakteristickému nástrojovému obsazení.